Rút

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 16. 2. 2023, 00:00, kterou vytvořil ebs>Moravec
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: Rút

autor: Balabán Milan    
       
předcházející heslo: rukopisy biblické        
následující heslo: různočtení

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
kniha patřící k pěti svátečním svitkům (Pís, Rt, Pl, Kaz, Est) ve sz. spisech. Rút je stěžejní postavou novely (srv. Jonáš) vyprávějící o osudech jedné rodiny z Betléma. Příběh Elímeleka a jeho ženy Noemi přežívajících kvůli hladu v Moábsku je nehistoricky zasazen do doby Soudců. Talmudická tradice (Baba Batra) má za to, že autorem knihy je Samuel. Nověji se mělo za to, že časovým pásmem knihy je raně královská doba, jiní vročují spis do doby, kdy vznikly Letopisy (Pa), další situují novelu do druhé půle 5. st. př. n. l. s možným hrotem proti aktivitě Ezdrášově, podle jehož pokynů měli tuzemští Judejci propustit své cizozemské manželky (Neh 13,1-3; 22-37; Ezd 9-10). Důležitější než přesné datování je skutečnost, že Rút byla předčítána při svátcích týdnů či letnicích, při nichž byla pohanská dožínková tradice přetvořena v poselství o blahodárné účasti na obecenství Božího lidu, což zahrnovalo péči o opuštěné, zbědované a nuzné. Vyčíst tu lze výzvu k proselytům a vůbec všem, kteří se chtějí skrze víru připojit k Izraeli. Postava Rút je chápána jako modelový příklad těchto úrod. Příběh chce prokázat, jak daleko sahají kořeny Davidova rodu. V pozadí je možná vzpomínka na to, jak David v době krajní nouze požádal moábského krále o dočasný byt a pohostinství pro svou rodinu (1S 22,3). Příslušníci moábského společenství, nábožensky předznamenaného krvesmilstvím (Gn 19), neměli možnost připojit se náboženskou volbou k lidu Božímu po deset generací (Dt 23,3). Jako černá nit se táhnou dějepravným podáním SZ zmínky či krátká líčení o bojích Izraelců proti Moábcům (Sd 3,29; 1S 14,47; 2S 8,2 aj.) i o nebezpečné svodnosti moábského náboženství (Nu 25,1; Sd 10,6 aj.). Rút (jako kniha i jako postava) nabízí důkaz, že všechno je možné, ani tak pohanské pohanství jaké praktikoval Moáb se neubrání Hospodinovu mocnému působení; i tady jsou výjimky, a na těch stojí vyvolení v bibl. smyslu. Do sz. kánonu se dostala knížka o Rút pro její závěr a vyústění Rt 4,18-22: genealogicky vede cesta od Bóaze a Rút k Davidovi chápanému tu v mesiášském smyslu; podle NZ vede odtud cesta až k Ježíši (Mt 1,1-17). Tento rodopis je uvozen jakoby idylickou novelou o Rút. V příbězích rútské novely, jejíž pozadí tvoří baalovská mytologie, se vyskytují jména symbolicko-zvěstné povahy. Samo jméno Rút možná odkazuje k chetitské bohyni Rutaš, zaznívá možná i v božském jménu Artemis, v b. kontextu znamená pravděpodobně Přítelkyně; není vyloučeno, že jméno hrdinky je záměrně nejasné a chce označit Cizinku, která svým rozhodnutím vstoupila do izr. společenství. Toho se neodvážila Orpa, žena tvrdé šíje. Noemi znamená Líbezná (později Mara – Trpká), Noemin manžel Elímelek byl snad orientován na Boha jako Krále (Meleka), nebo (synkretisticky) na cizí melekovský kult. Tato dvojznačnost se zračí v samotném jménu Betlém, hebr. bét-lechem – Dům chleba, rozuměj Hospodinova, nebo též kultiště plodnostního božstva Lachmu (Bič, sr. vk. ČEP). Bóaz bylo pův. označením Baala, v bibl. souvislosti však znamená V něm je síla, subjektem síly je ovšem Hospodin. Na základě levirátu, který je podle některých badatelů vlastním podkladem či motivem knihy nastoupí Bóaz jako zastánce a obhájce (hebr. gó'él) zemřelého příbuzného. Bližší příbuzný svému levirátnímu závazku nedostál, takže se pravým obhájcem z vlastního rozhodnutí stal Bóaz, který sňatkem s moábskou Rút zachoval jméno zemřelého v jeho dědictví (Rt 4,10). Vlastním tématem knihy je misijní myšlenka, že izraelské poselství o záchraně v Hospodinu běží i mimo Izrael a že dveře spasení jsou zásadně otevřeny úplně všem. Kniha Rút, podobně jako kniha Jonáš, otvírá náruč pohanům, kteří jsou poslušni výzvy k duchovnímu obrácení. To je bohatě dokumentováno v NZ. Ježíš zachránil dceru syrofenické ženy (Mk 7,24-30), Pavel se kristovským evangeliem obrátil ke všem národům (List Římanům aj.; srv. Ježíšův misijní příkaz, Mt 28,16-20).