Amón, Amónovci

heslo: Amón, Amónovci

autor: Stehlík Ondřej
autor: Sláma Petr  
       
předcházející heslo: Amnón        
následující heslo: amoraité

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků 1. Syn Abrahamova synovce Lota – počatý incestem mezi Lotem a jednou z jeho dcer (Gn 19,36-38; viz Genesis, odst. 6.3). Vl. jméno připomíná egyptské božstvo A.; může ovšem jít i o derivaci kořene '-m-n (být spolehlivý) ve významu architekt, stavitel. (Neplést s podobně znějícími, jinak ale psanými Amónci!)

Starý semitský mýtus (obdobou ugaritských textů; KTU 1,23) byl v biblickém podání legendarizován a získal i pejorativní nádech. A. je pokládán za praotce Amónovců, lidu žijícího na východ od Jordánu, zhruba v místech dnešního Jordánska.

Skutečný původ A. je zahalen tajemstvím. Podle tradice se s nimi Izrael setkal již na své cestě z Egypta (Nu 21,24nn; Dt 2,16nn). Na příkaz Hospodinův se jejich území vyhnul.

A. království se objevuje na rozhraní doby bronzové a železné (1500-1000 př. n. l.) Svým vznikem zapadá do své doby a svého místa. V téže době se v okolí konstituují i útvary Izraelců, Pelištejců, Moábců a Edómců.

Historicita první zprávy o půtkách s Amónci – Jiftachův boj (Sd 10-11) je dosti nejistá. Ve vyprávění dochází k záměně Moába a Amóna ( např. bůh Kemóš je připsán Amóncům, ačkoli to byl podle všeho hlavní bůh Moábců). Z vyprávění můžeme kromě zajímavých svědectví o vlastním izraelském náboženství vyčíst toliko skutečnost, že se s Amónci v této době izraelský kmenový svaz potýkal.

V době nástupu království již Izrael začíná A. dominovat – Saul poráží A. (1S 11) a v úspěšném tažení proti A. pokračuje i David (2S 10+12).

Zdá se nicméně, že ani David A. plně nepodrobil a nepřipojil jej těsně ke své říši. Amón si podle všeho vždy zachovával značnou míru samostatnosti. V osmém – sedmém st. př. n. l., kdy Izrael a Judsko nakonec podléhají cizí nadvládě, Amón podle archeologické evidence přežíval, ba dokonce se úspěšně rozvíjel.

Hlavní město Amónu Rab/Rabba/Rabbat je za Ptolemaiovců přestaveno a přejmenováno na Filadelfii, aby bylo v době moderní pojmenováno Ammán. Jako hlavní město Jordánska odkazuje na historickou a duchovní kontinuitu obyvatelstva Zajordánska.

2. Podle 1Kr 22,26 a 2Pa 18,25 velitel Samaří, k němuž odvedli Míkajáše, prorokujícího nezdar Achabovu a Jóšafatovu tažení proti Aramejcům.

3. Podle 2Kr 21,18-25 devatenáctý král davidovské dynastie, syn zlovolného Menašeho a otec reformátora Jóšijáše. V tradici je líčen záporně, umírá ve 40. letech 7. st. př. n. l. jako oběť dvorních intrik, k jeho pomstě však povstává lid země (2Kr 21,24).

4. Podle Neh 7,59 otec jednoho z rodů Šalomounových služebníků, v par. seznamu v Ezd 2,57 uveden jako Ami.