Posuzovat

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 28. 3. 2023, 12:22, kterou vytvořil Moravec (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: posuzovat

autor: Balabán Milan    
       
předcházející heslo: postit se        
následující heslo: posvátný

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. š-p-t, b-ch-n, řec. dokimazó, diakrinó. Hebr. š-p-t označuje spravedlivý soud Hospodina zástupů (Jr 11,20). To je základ i pramen lidského souzení i posuzování lidí. Na radu Jitrovu svěřil Mojžíš svou rozsáhlou soudcovskou činnost schopným mužům ze všeho Izraele (Ex 18,13nn). Hospodin bude konat svůj soud (hebr. šefet) s veškerým tvorstvem, a to i velmi drasticky (Iz 66,10). K řádu každodenního života patřilo i konání soudů nad provinilci. Tato soudní jednání musela být naprosto nestranná a předem nezaujatá (Lv 19,15-18). Soudit znamenalo i konkrétně rozhodovat mezi dvěma možnostmi nebo osobami. Tak řekla Sáraj Abramovi (Abraham): Ať mezi mnou a tebou rozsoudí Hospodin! (Gn 16,5). Toto rozsuzování, přezkušování a posuzování vystihuje výraz b-ch-n. Používal se o zkoušení (tříbení) kovů, v přeneseném smyslu o duchovním tříbení Hospodinem. Hospodin přetaví lidi své země jako se taví stříbro (Za 13,9). Tak tříbí Bůh lidské nitro (srdce, ledví – Jr 12,3; 17,10).

NZ navazuje na uvedené hebr. výrazy a označení. Neužívá však výrazů dokimazó a diakrinó o Božích soudech nad lidmi, nýbrž o posuzování, zvažování a zkoumání postojů, stanovisek, názorů. Je pokrytectvím v hlubším smyslu, že lidé bystře pozorují, co se děje na hvězdné obloze ale nejsou s to rozpoznat kvalitu duchovního dějství zpřítomněného Ježíšem (L 12,56). Je potřebí rozpoznat, na čem skutečně záleží (Ř 2,8). Sám Bůh zkoumá naše srdce (1Te 2,4). Proto i věřící mají sami soudit – posuzovat v dané situaci a ve světle poznání vytrysknutého z evangelia. Všechno a všechny nutno zkoumat, aby bylo možné přidržet se dobrého (1Te 5,21). V náporů nepravých nebo nezdravých učení bylo nutné zkoumání duchů (1J 4,1). I spory mezi bratřími musely být jasně i citlivě rozsouzeny (1K 6,5). Někde se mluví o osvědčení víry (Jk 1,3) – věřící má projít vážným posouzením, zda jeho víra není jen hudbou slov. Ti, kteří se ujali obtížné práce ve sborech, se museli předtím osvědčit. Tak je Apellés doporučen jako osvědčený v Kristu (Ř 16,10). Také nz. proroci museli být po svých projevech ve sborech posuzováni ostatními (1K 14,26).