Postit se

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: postit se

autor: Dušek Jan    

předcházející odkazové heslo: postel      
předcházející heslo: pospolitost        
následující heslo: posuzovat

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. c-w-m, řec. nésteuó; vystříhat se zcela či částečně stravy či nápojů, někdy i sexuálních vztahů. Půst patřil mezi kajícné rity (1S 7,6; Jl 1,14; 2,15) a smuteční obřady (2S 1,12; 3,35; 31,13; 8,5n). V době poexilní byl zaveden čtyřdennní půst (Za 7,3.5; 8,19). Půst se vyhlašoval v kritických národních či lokálních situacích.

Později v židovském prostředí vznikl spis Megillat Taanit Svitek půstů ve kterém bylo vyčteno 35 dní v roce, ve kterých se člověk neměl postit.

Podle NZ se farizeové a žáci Jana Křtitele horlivě postili (Mt 9,19; Mk 2,18; L 5,33) i dvakrát týdně (L 18,12). Ježíš se podle Mt 4,2 postil před tím, než ho pokoušel satan, v Kázání na hoře mluví o půstu (Mt 6,16-18). Podle Mt 17,21 radil půst jako jeden z prostředků exorcismu. Půst se v epištolách nezmiňuje, nicméně se zdá, že prvotní křesťanské společenství jej přijalo (Sk 13,3; 14,23). Autor Didaché radí postit se ve středu a v pátek (8,1).