Pokrm

heslo: pokrm

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: pokoušet        
následující heslo: pokrytec, pokrytectví

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků k řec. a hebr. ekvivalentům viz jídlo, jíst). Strava je základní prostředek k udržení a rozvíjení života a jako taková je darem Božím Ž 104). Podle tradic zachycených v době královské a exilní dal bůh člověku jako potravu byliny a stromy (Gn 1,29 /kněžský kodex/; 2,16 /Jahvista/). Pojídání masa tak bylo stálým problémem. I když je podle Gn 9,3 povoleno, je jeho konzumace podmíněna vypuštěném krve (9,4nn) jedním ze základních pozdějších předpisů o košer stravě.

Do hluboké minulosti sahají některé předpisy o čistých a nečistých pokrmech, rozpracované zejména v Lv 11. V církvi bylo toto rozlišení relativizováno tzv. apoštolským dekretem (Sk 15,20.29; 21,25). Pavel to pokládal za polovičaté řešení, které neuznával (Ga 2,5-10), později pak zcela pominulo, když se křesťané z židů stali v církvi nevýznamnou menšinou.

Hlavními p. bylo obilí (ječmen, pšenice), fíky, datle, granátová jablka, k slazení sloužil med, jako tuk především olivový olej. Dále mléko, maso skopové, hovězí, telecí a holubí, zřejmě včetně holubích vajec (Iz 60,8).

Přesto nebyl p. poslední hodnotou a příběh o maně (Ex 16; Ž 105,40-41), kterou nebylo možno hromadit, podobně jako prosba o chléb v modlitbě Páně naznačují, že člověk musí jíst, aby žil, ale nežije, aby jedl. Jeho život má jiný cíl – společenství s Bohem (království Boží). Na tuto hranici jej upozorňuje půst, který má však vždy jen dočasný charakter. Zásadní odsunutí tělesných potřeb je dědictvím gnóze, která poznamenala život církve již od sklonku doby novozákonní.