Pokoj

heslo: pokoj

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: poklad        
následující heslo: pokojný

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. šálóm, řec.eiréné, v hebr.-kř. tradici pojem, který zahrnuje víc, než co si běžně představujeme jako mír. Především proto, že nejde jen o stav, v němž se nebojuje (dlouhodobé příměří, tak např. 1S 7,14), a v němž lidský život není ohrožen vnějšími prostředky (tak např. Sd 19,20; 1Kr 5,26; Ž 73,3), ale především o naplnění vztahu mezi Bohem a lidmi i mezi lidmi navzájem. Jde o uplatnění nebo alespoň předjímku Božího konečného (eschatologického) záměru s lidmi, o život v hluboce zakotvené radosti. Pokoj je ve své podstatě darem Božím (Iz 45,7; Jr 29,11; Ž 29,11), v Sd 6,24 je s pokojem ztotožněn Bůh sám. O pokoji také často mluví ve spojení se spravedlností, která znamená uskutečňování Boží dobré vůle s lidmi (např. Ž 85,11; Jr 48,18; Iz 60,17; Ř 14,17 /Království Boží ... ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha sv./, Jk 3,18). Tím se biblické pojetí pokoje liší od řeckého: eiréné označuje v klasické řečtině bezvětří, smířlivost jako osobní vlastnost a chvíle přerušení věčného boje všech proti všem (Hérakleitos), u stoiků (Epiktétos, Marcus Aurelius) se objevuje pojem vnitřního pokoje duše.

Je-li v nejstarších vrstvách SZ pokoj Boží chápán jako bezprostřední rozvinutí života ve zdraví (sr. Ž 38,4), klidný spánek (Ž 4,9) a bezpečí (Ž 122,6-7), stalo se v době exilu (po roku 587 př. n. l.) a později zřejmé, že zvěstovat pokoj mohou i falešní proroci. Je to pokoj bez spravedlnosti (Jr 6,14; 8,11.15, Ez 13,10; Mi 3,5 sr. 2Kr 9,17-22 /ČEP zde překládá šálóm slovem pořádek/). Skutečný pokoj se stává zaslíbením (Iz 9,5), z lidské strany předmětem modlitebních proseb (Ž 72 – souhrnné vypsání pokojných vztahů) a obrazem konečné (eschatologické) spásy (Iz 2,2-4 = Mi 4,1-3), která zahrne celý svět, včetně přírody (Iz 11,1-9; 32,15-20) a bude znamenat sjednocení Izraele (pokoj Jeruzalému) a mír mezi všemi národy (Iz 49,8-12; Za 9,9-10 aj.).

Tato široká škála významů, jejímž společným jmenovatelem je p. jako kladné uplatnění Boží vůle, má svůj nepřímý odraz i v přání pokoje jako pozdravu (1S 25,6 s pozdravem a požehnáním úzce souvisí přání žít v pokoji (Ex 4,18; 1S 1,16; Mk 5,34; L 2,29; 7,50 aj.) a v požehnání (Nu 6,20). V NZ takové přání pokoje nabylo významu pro svou liturgickou funkci a v epištolách nahradila věta Milost vám a pokoj od Boha (Otce i Pana Jezu Krista) (1K 1,3; Ř l,7; 1Pt 1,2; 2J 3) řecký pozdrav Buď (te) zdráv(i). Někdy se přání pokoje vyskytuje i na místě závěrečného požehnání, kde doplňuje přání Boží milosti (Ef 6,23). S pozdravem a požehnáním úzce souvisí přání žít v pokoji (Ex 4,18; 1S 1,16; Mk 5,34; L 2,29; 7,50 aj.).

Ježíšovo kázání spojuje oba prorocké motivy pokoje: Zaslíbení království Božího tvůrcům pokoje (eirénopoioi /BKr pokojní/ Mt 5,9), ale současně s varováním před přicházejícím soudem výzvou k rozhodnutí (sr. slovo o ohni – L 12,49), které je spojeno s rozdělením a pronásledováním (Mt 10,34; L 12,51).

Pro křesťany se Kristus stal ztělesněním i zárukou zaslíbeného Božího pokoje (Fp 4,7.9; Ko 3,15). Pokoj, který přináší, je záruka ospravedlnění (osvobozujícího rozsudku) na Božím soudu (Ř 5,1), jinak se též mluví o smíření s Bohem (2K 5,18-19), kde je Ježíš Kristus zvěstován a oslavován, vchází konečný pokoj Boží do lidské současnosti (Sk 10,36; J 14,27). Mír mezi Židy i bývalými pohany (Ef 2,17) Kristovou krví (Ko 1,20). Zvláštní roli hraje pokoj v Janovských spisech, zejm. v Ježíšově požehnání J 14,27.

V životě křesťanů se zaslíbení p. stává výzvou k hledání pokoje se všemi (Mk 9,50; Ř 12,18;14,19; 2K 13,11; Žd 12,14; 1Pt 3,11; Ef 6,15; Jk 3,14-18 aj.), a to i to i v konkretním (1K 7,15).