Poklad

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: poklad

autor: Roskovec Jan    
       
předcházející heslo: pokání        
následující heslo: pokoj

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
řec. thésauros, hebr. 'ócár, v obou jazycích etym. vytvořeno podobně jako v češtině, odvozením od slovesa klást; označení pro soubor obvykle vzácných či důležitých věcí (peněz, šperků a jiných cenností, např. potravin), někdy také pro místo, kde se takové věci skladují (např. Dt 28,12; Ž 135,7). Úložiště je zř. základním významem řec. gaza (tak v Ezd 5,17; 6,1 LXX pro aram. ginzajjá´ – o místě, kde jsou uloženy listiny; řec. termín též Sk 8,27). P. je zásoba, zdroj zajištění a bohatství (tak ČEP v Joz 22,8), proto je různými způsoby zabezpečován, v neposlední řadě také ukrytím, uložením v tajnosti (Iz 45,3). Tento aspekt zdůrazňuje hebr. termín matmón (dosl. to, co je ukryto), který LXX také překládá jako thésauros, české překl. jako (skrytý) p. (Gn 43,23; Jb 3,21; Př 2,4; Iz 45,3; Jr 41,8). Nejasný je význam metafory p-y skryté v písku v Dt 33,19: snad jde o vzácné škeble v mořském písku, nebo naopak o písek pouště, jímž přichází zboží převážené karavanami. Z obou zmíněných vlastností je odvozován přenesený smysl pojmu: p. bývá obrazem toho, nač člověk spoléhá, co chce mít, případně toho, co je uloženo vskrytu. P. je ze své podstaty skutečností dvojznačnou či paradoxní: je shromážděním toho, čeho si člověk cení a z čeho odvozuje svou jistotu – avšak jelikož si toho cení a po tom touží také druzí, je p. také zdrojem ohrožení a sám vyžaduje zvláštní zabezpečení. Proto obraz p. souvisí s otázkami, co je skutečně cenným, co je bezpečím a jistotou.

V základním smyslu se SZ zmiňuje zvláště o p. chrámovém a královském, které se stávaly kořistí těch, kdo si judské království podmanili (Joz 6,19.24; 1Kr 7,51; 14,26; 15,18; 2Kr 14,14; 16,8; 18,15; 20,13.17; 24,13; Iz 39,2.6 atd.). Chrámový p. pak byl součástí obnovy chrámu v době Ezdrášově (Ezd 2,69; Neh 7,69n). P-y mohou patřit mezi vděčně přijímaná dobra lidského života (Př 21,20; Kaz 5,18; 6,2), avšak před spoléháním na vnější zajištění, které p. typicky představuje, se v Bibli varuje: zejména před těmi, které byly nabyty pochybným způsobem (Př 10,2; 21,6; Mi 6,10), ale také před představou, že za p-y je možno koupit bezpečnost (Iz 30,6). Zvláště u Jeremjáše je motiv vyplenění p. obrazem Hospodinova trestu – vydání nepřátelům; objevuje se nejen v prorokových slovech proti Judsku (Jr 15,13; 17,3; 20,5), ale také ve slovech proti jiným národům (Móabovi Jr 48,7; Amónovcům Jr 49,4; Babylónu Jr 50,37; 51,13); srov. Oz 13,15 proti Izraeli.

V apokryfních knihách (apokryfy) se objevuje představa bezpečného p. ukládaného v nebi, který se vytváří např. dáváním almužen (Tób 4,8nn) nebo vírou (4Ezd 6,5). Na ni navazují v NZ některá Ježíšova slova. Výzva boháčovi, aby rozdal své bohatství, a tak získal p. v nebi (Mk 10,21 par. Mt 19,21; L 18,22), radikalizuje motiv almužny: nejde už jen o dobrý skutek, ale o to, že by se takto člověk sám zbavil vnějšího zajištění a zůstal odkázán na království Boží. Podobným směrem ukazuje obecnější výzva k ukládání p-ů v nebi v kontrastu k p-ům pozemským, které jsou jistotou velmi pomíjivou (Mt 6,21 par. L 12,33n). Na tento důraz navazuje apoštolské varování Jk 5,1-5. Krátké podobenství Mt 13,44, v němž Ježíš království Boží přibližuje obrazem objevu p. skrytého v poli, využívá významový potenciál motivu v jeho víceznačnosti: p. je tu obrazem překvapivého objevu skryté skutečnosti, zároveň představuje skutečnost, která svou cenou převyšuje dosavadní majetek svého objevitele, takže se vyplatí jej za ni vyměnit. Význam skrytého úložiště má p. v obrazných výrocích o vynášení z p-u v Mt 12,35 par. L 6,45 a Mt 13,52. Pavel užívá obrazu p. v hliněných nádobách (2K 4,7) k vystižení paradoxního spojení mocného a vzácného poselství evangelia s jeho slabými a nijak zvlášť podmanivými posly (srov. též 2Tm 1,14 a Ko 2,3).