Persie, Peršané

heslo: Persie, Peršané

autor: Soušek Zdeněk    
       
předcházející heslo: perla        
následující heslo: pes

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků vlastí Peršanů byla nevelká oblast u východního pobřeží dnešního Perského zálivu (jihozápadní Írán). K sloučení perských kmenů přispěl médský král Kyaxarés, který sjednotil nejen severněji sídlící kmeny médské (Médové), ale i jižnější (příbuzné) perské a začlenil je do své říše. Za jeho následovníka Astyaga se r. 550/549 př. n. l. vzbouřil jeho perský vazal Kýros (Kuruš, hebr. Kóreš), z kmene Pasargadů, z rodu Achaimenova (Hachámaniova), zajal médského krále a stal se pánem celé jeho říše. Tím vstoupili Peršané do světových dějin. R. 546 př. n. l. zvítězil Kýros nad lydským králem Kroisem, který ho napadl, a získal Lýdii. R. 539 př. n. l. porazil Babyloňany; babylónské provincie a vazalská území v Sýrii, Palestině a Foinikii ho bez boje uznali za svého krále. Úspěšně táhl též na východ. V boji proti Massagetům r. 529 př. n. l. zemřel.

Jeho syn Kambýses (Kambúdžija; 529-522), velký válečník, ale muž nedůvěřivý a popudlivý, náchylný ke krutostem, porazil egyptského faraona Psammétika III. a zmocnil se Egypta. Cestou z Egypta zemřel. Doby jeho nepřítomnosti využil mág Gaumáta (podobný královu zavražděnému bratru) a prohlásil se králem. Do sedmi měsíců byl podvod odhalem, Gaumáta byl zabit a na trůn nastoupil blízký příbuzný Kambýsesův, Dareios, syn Hystaspův, který se stal největším z perských králů.

Dareios I. (Dárajavahuš; 521-485 př. n. l.) byl dobrý stratég a organizátor. Přes boje a potyčky s Řeky na pomezí Přední Asie a Evropy, upevnil v dobytých krajinách svou moc. Neukrátila ji ani porážka od Řeků u Marathónu r. 490 př. n. l. Dareios provedl měnovou reformu, odstranil rozmanité měnové jednotky, zavedl jednotnou zlatou minci (dareikos), kterou směl razit jen král. Uvedl do pořádku hospodářský život říše. Svou říši rozdělil na 20 satrapií čili místodržitelství. Satrapa byl odpovědný za klid a pořádek na svěřeném území, měl pečovat o hospodářský rozkvět území, dbát na údržbu cest a veřejnou bezpečnost a také odpovídal za řádné vybírání daní a dávek.

Nástupci Dareia I., Xerxés (485-465 př. n. l. – zavražděn), Artaxerxes I. Longimanus (465-424 př. n. l.), Xerxes II. (panoval 54 dnů, pak zavražděn), Dareios II. (423-404 př. n. l.), Artaxerxes II. Mnémon (404-359 př. n. l.), Artaxerxes III. Ochos (359-358 př. n. l. – zavražděn) nedosahovali jeho věhlasu a úrovně, byli spíše průměrnými vládci. I když se Artexerxovi I. podařilo znovu dobýt Egypt, který se po smrti Dareiově vymkl z perského područí, bylo to jen dočasné, po jeho smrti se Egypt opět osamostatnil. Stejně tak úspěchy jinak slabého Artaxerxa II. proti Řekům v Malé Asii byly jen krátkou episodou. Perská říše pomalu, upadala. Poslední její král, Dareios III. Kodomanos, nemohl již pádu říše zabránit. Vítězstvím Alexandra Makedonského nad Peršany u Issu (333 př. n. l.) a u Gaugamelu (331 př. n. l.) byla Perská říše rozvrácena a stala se součástí říše Alexandrovy.

Nedlouho po Alexandrově smrti (323 př. n. l.) se dostal ve staré vlasti Peršanů, Persidě, k moci malý knížecí rod, který ač stál stranou světové politiky, si byl dobře vědom starých slavných tradic. Za půl tisíciletí se jeho potomek, Sásánovec Ardašír (asi 227 – 241 n. l.) stal zakladatelem novoperské říše, která sahala k Eufratu. Po více než čtyři další století ovlivňovala předoasijské dění. V 7. stol. byla vyvrácena arabskými muslimy.

Původním náboženstvím Peršanů byl polydémonismus s velkým důrazem na oběť. Věřili v množství dobrých a zlých duchů, přízeň dobrých se snažili získávat obřady spojenými s pitím opojného nápoje a množstvím obětí domácího zvířectva. Polydémonismus byl pak zatlačen náboženstvím astrálního charakteru. Zejména bylo uctíváno Slunce, zosobňované v postavě boha Mithry, který byl považován za strážce světla, ochránce lidí, obdělávání půdy a chovu dobytka, dárce plodivé síly, později též za ochránce zemřelých a boha války. Nikdy zcela z náboženství Peršanů nevymizel. Zvláštní význam v kultu měl oheň. Od počátku Kýrovy říše začalo nabývat převahy, až se posléze stalo vlastním náboženstvím Peršanů učení Zarathuštry. O životě Zarathuštry není známo skoro nic, není ani jisté, kdy žil. Doba jeho života bývá badateli kladena různě mezi 8. a 6. stol. př. n. l. Základní myšlenkou jeho učení bylo, že ve světě je neustálý boj mezi velkým bohem dobra, pravdy a světla, Ahura Mazdou (Ormuzdou), a mezi bohem lží a temnoty, Angra Mainjou (Ahrimanem). Každý z nich má kolem sebe mocnosti (duchy), kteří mu v boji pomáhají. Člověk není v tomto boji nestranný divák, nýbrž svým jednáním, svými činy, buď dobrými nebo zlými, se do něho zapojuje. Teprve na konci časů padne definitivní rozhodnutí, které přinese vítězství dobra nad zlem. Některé myšlenky Zarathuštrova učení měly inspirativní vliv na judaistickou teologii. Zarathuštrovo učení je známé pod pořečtěným názvem zoroastrismus nebo též parsismus.

Své náboženství Peršané okolním národům, ani poraženým, nevnucovali, nýbrž respektovali jejich náboženství. Národům Přední Asie, které dříve okupovali Asyřané, Babyloňané nebo Řekové a vnucovali jim své náboženství, umožnili Peršané vyznávat náboženství jim vlastní. Tak i Babylóňany zajatým a deportovaným Judejcům, kteří se chtěli vrátit do Judska, povolil Kýros po dobytí Babylóna návrat (kteří chtěli zůstat dál v Babylóně, bez jakýchkoli problémů zůstat mohli), dovolil jim uctívat Hospodina a vybudovat mu v Jeruzalémě chrám. Proto prorok nazývaný Deuteroizajáš vidí v Kýrovi 'Hospodinova pastýře' (Iz 44,28) a 'pomazaného' (hebr. mášíach – Iz 45,1).

Nejen v otázkách náboženských, ale i v kulturních, právních a správních obyčejích se perská politika (zejména Kýra a Dareia I.) vyznačovala velkou tolerancí. Perští vladaři do mnohé míry nechávali žít národy včleněné do jejich říše (pokud se nebouřily) podle jejich vlastních zákonů a zvyklostí. Do soukromých záležitostí jednotlivců, pokud řádně platili daně a nedostali se do konfliktu s trestním právem, státní správa zasahovala minimálně.

O situaci Judejců a problémech v Judsku za perské éry je psáno v Ezd, Neh, Ag a Za. Do konce babylónské a začátku perské éry klade Da 7-12 Danielova vidění. Vyprávění Est situované rovněž do perské éry vykazuje sice dobrou znalost perského prostředí, v lecčems však neodpovídá perským poměrům a řádům. Přes uvedení jména konkrétního panovníka, Achašveróš (Xerxes), nelze je historicky zařadit.

O nezrušitelnosti médských a perských zákonů sice hovoří nejen Est 1,19; 8,8; Da 6,9.13.16, ale i řecký historik Diodóros Sicilský v Bibliothéké historiké (XVII.30), ale není jisté, zda zcela odpovídá historické skutečnosti.