Marie

heslo: Marie

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: Mari        
následující heslo: Marie Magdaléna

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků 1. Marie – matka Ježíšova – od 2. pol. 1. stol., vzorová postava víry (L 1,45, srv. Gn 15,6 – Abraham).

1.1 V Pavlových listech a v Markově evangeliu

U apoštola Pavla je jen nepřímo zmíněna v Ga 4,4, když apoštol zdůrazňuje Ježíšovo narození z ženy ve smyslu jeho plného lidství. V evangeliu podle Marka se dočteme jen to, že Ježíš měl matku M. a bratry Jakuba, Josefa, Šimona a Judu (Mk 6,3par.), že ho chtěli jeho příbuzní odvést domů, když kázal, protože se domnívali, že se pominul (Mk 3,21par.), a že jeho matka s jeho bratry při jeho kázání stáli venku a chtěli se k němu dostat. Ale Ježíš za své pravé sourozence i matku označil ty, kdo činí Boží vůli (Mk 3,31par). Podobně na zvolání Blaze té, která tě zrodila a odkojila! odpovídá mírně polemicky: Blaze je těm, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je (L 11,27n). M. bydlela v Nazaretu.

1.2 V Lukášově a v Matoušově evangeliu

V L 1,35 čteme poprvé o tom, že M. počala Ježíše z Ducha svatého. V (Mt 1,18-25) je to podepřeno reflexivním citátem z Iz 7,14 o panně (mladé dívce), která porodí Immanuele. Jde zřejmě o tradici, která měla v povelikonoční době vyjádřit závažný důsledek velikonoční zkušenosti (vzkříšení), podle něhož Ježíš přerušil zřetězený vliv hříchu. Tak se pomocí představy o přerušení biologické posloupnosti vyjadřuje konec z generace na generaci přenášeného lidského odcizení, jak to vyjadřuje např. Ž 51,7. To je teologický záměr výroku o zrození z panny, jak se s ním setkáváme v Apoštolském a Nicejsko-cařihradském vyznání.

1.3 Vzor víry

Výrazem víry a vyznáním Ježíše jako Mesiáše je Mariin chvalozpěv z L 1,46-55 (lat. Magnificat), dokladem úcty k Marii jsou slova naděla Gabriele: Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou... (L 1,28) a Alžbětino zvolání: Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla z L 1,42, které se stalo základem modlitby Zdrávas Maria! V Janově evangeliu vystupuje M. na začátku jako ta, která povzbuzuje k důvěře v Ježíše (J 2,1-5 – svatba v Káně Galilejské) a na konci stojí pod jeho křížem a Ježíš ji svěřuje učedníkovi (učedník 2.4), kterého miloval (J 19,25-27).

Pravoslavní a katolíci se k M. modlí. I Jan Hus se k ní, jako dobrý katolík modlil ještě v den své smrti. Protestanti se k M. nemodlí, ale projevují jí úctu.

1.4 Královna nebes

Ve Zj 12,1-18 čteme o ženě, která má porodit syna, který bude pást všechny národy. Byla ohrožována drakem svrženým v bitvě Božími anděly na zemi, byla zázračně zachráněna a její syn byl vyzvednut k Božímu trůnu. Jde výslovně o Ježíše a žena má znázorňovat Marii. Koruna dvanácti hvězd kolem její hlavy, slunce jako její oděv a měsíc pod jejíma nohama (Zj 12,1) naznačují kosmický dosah narození Ježíše Krista, který je rozhodující silou, pro čtenáře významnější než nebeská tělesa. Jde o obraz, který se patrně objevil již v Izraeli (dvanáct hvězd = dvanáct kmenů Izraele) a byl aplikován na Krista a na církev.

2. Jméno několika žen v NZ (kromě matky Ježíšovy a Marie Magdalény): a) M. z Betánie, dle L 10,39-42 a J 11,1-45 sestra Marty a dle J i Lazara. Bývá ztotožňována s ženou z Mk 14,3-9, která Ježíše pomazala vzácným olejem. – b). M., matka Jana Marka v Jeruzalémě (Sk 12,12) a c). M., křesťanka v Římě (Ř 16,6).