Lev

heslo: lev

autor: Lukeš Jiří    

předcházející odkazové heslo: Letopisů knihy
předcházející odkazové heslo: léto promíjení dluhu    
předcházející heslo: léto odpočinku        
následující heslo: levhart

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. šachal, l^eví', k^efír, '^arí, 'arjé, lajiš, řec. león. Kočkovitá šelma z podčeledi velkých koček (pantherinae). Dosahuje délky 1,5 až 1,9 m a jeho hmotnost se pohybuje mezi 150 až 240 kg. Rozdíl mezi pohlavími je výrazný, samec má hřívu a lebku výrazně větší než samice. Celkově je rovněž mohutnější. Na rozdíl od mnoha jiných kočkovitých šelem žije ve smečkách. Smečka má své teritorium a při lovu velkých zvířat spolupracuje. Dospělí samci žijí osamoceně či v jakýchsi společenstvech, jež hájí svá území před jinými samčími uskupeními.

V bibl. dobách l. Palestinu běžně obýval a ve starověku byl rozšířen i v jv. Evropě a Malé Asii, kde byl vyhuben. Kontakty s ním nebyly zřejmě výjímkou, o čemž svědčí množství užívaných hebr. výrazů a zmínek o jeho vlastnostech a chování, které slouží jako obrazy či metafory pro lidské konání (Gn 49,9; Sd 14,5; Ž 10,9; Př 28,1; Ez 19,2; Jl 1,6). L. představoval pro člověka smrtelné nebezpečí (Sd 14,18; Ž 22,22) a některými texty je zmiňován jako vykonavatel Božího soudu (1Kr 13,26; 20,36; 2Kr 17,25; Da 6,22-23.25.28). Obraz l. však není vždy jen negativní; kromě textů, které obrazně mluví o lidské či ďáblově dravosti (Iz 35,9; 1Pt 5,8), je l. často znázorněním síly, statečnosti, bohatství i moci (Nu 23,24; 1Kr 10,19.20; Př 30,30). Podobně tomu bylo i v Egyptě a Babylóně. L. je ve starověkých kulturách emblémovým zvířetem královské moci, v Izraeli pak emblémem davidovského kmene Juda (Gn 49,9). Zmínky o lvím řevu jsou četné v prorockých knihách a viděních (Iz 5,29; Jr 51,38; Am 3,4.8; Za 11,3; Zj 10,3), což je obraz dotvářející dramatičnost a ostrost výpovědí. Řada textů hovoří rovněž o lvíčeti nebo lvíčatech, která však ještě nemají sílu dospělého l. a jsou tedy obrazem porazitelnosti (Jb 4,10; Ž 34,11; Jr 51,38; Na 2,13). L. vystupuje také v obrazných líčeních knihy Zj (Zj 4,7; 9,8) a je i metaforou Krista ve Zj 5,5. L. bývali častými protivníky křesťanů v římských arénách, o čemž hovoří nejen kanonické texty (2Tm 4,17), ale např. i apokr. Sk. Pavla a Thekly, kde vystupuje v aréně lvice jako ochránkyně hlavní hrdinky a v další epizodě figuruje Pavlem pokřtěný l., jenž se stal křesťanem. Viz též bytost.