Jsem, který jsem

heslo: Jsem, který jsem

autor: Čapek Filip    
       
předcházející heslo: Jozue        
následující heslo: Júbal

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. 'ehjé '^ašer 'ehjé. V Ex 3,14 se takto Hospodin představuje svým jménem Mojžíšovi a vysílá jej, aby vyvedl Izrael z Egypta. LXX překládá egó eimi ho ón, t. j. Já jsem ten jsoucí, aram. uvádí delší čtení Já jsem (ten) Bůh, který učinil nebesa a zemi.

1. Na úrovni jazyka představuje toto Boží zjevení lingvistický rébus s řadou možných, většinou více či méně hypotetických řešení. Hebr. umožňuje překládat frázi jak přítomným tak i budoucím časem, t. j. např. budu, který budu. V SZ jde o jediné místo, kde se vykládá Boží jméno a sice pomocí lid. etym. jako slovesný tvar archaického imperfekta (h-w-j) kmene qalu nebo jako impf. kmene hifílu slovesa h-j-h, t. j. být, existovat nebo být přítomen (jsem zde jako ten, který je přítomen; srv. Buber: ich werde dasein als der ich dasein werde).

2. Z teol. hlediska představuje Ex 3,14 jednak předěl mezi tzv. přirozenou teologií a teologií zjevení, která má zde svůj výrazný průkazný text, jednak jde o místo, kde podle tzv. Novější teorie pramenů pramen P (Kněžský kodex) poprvé užívá tetragram (JHWH) a uvádí jeho výklad. Je to až Mojžíš, komu Bůh dává poznat své jméno (viz Ex 6,3). Předtím P používá pouze označení Elohím (Gn 1) a El-Šadaj (Gn 17). Důležitou konkurencí ke Ex 3,14 i teologii P představuje pramen J (Jahvista), který již v Gn 4,26 tvrdí, že se Boží jméno začalo vzývat již za potomků Adama Šéta, resp. Enoše, tj. bratrů Kaina. Toto dilema se snaží řešit starší tzv. Kénijská neboli Midijánská hypotéza, podle níž Mojžíš poznal Boží jméno u svého tchána midjánského kněze Jitra (Ex 3,1) a Kainova potomka (viz Gn 4,17n; Nu 24,21n).