Ester

heslo: Ester

autor: Sláma Petr    
       
předcházející heslo: Esjón-geber        
následující heslo: Ešbaal

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků kanonická kniha SZ. Hebrejská novela o židovské královně Ester, která v perské říši zachránila Židy před úklady nepřátel. Kniha je součástí Spisů, třetí části Tenachu, a v rámci něj užší skupiny Svátečních svitků. Představuje etiologické vyprávění svátku Púrím. Každoročně se v předvečer tohoto svátku se v synagoze ze svitku předčítá tento příběh.

Odehrává se v Šúšanu, jednom z center perské říše, na dvoře krále Achašveróše (patrně Xerxese). Když se královna Vašti odmítne dostavit na královu hostinu, je zapuzena (kap. 1). Královnou se stane Hadasa neboli Ester, příbuzná Benjamínovce Mordokaje. O jejím židovském původu však král neví. Mordokaj odhalí a překazí spiknutí proti králi (kap. 2). Odmítne se však klanět královskému úředníku Hamanovi. Rozezlen, přesvědčí Haman Achašvéra, aby nařídil vyhubení Židů po celé perské říši (kap. 3). Mordokaj přiměje zprvu váhající Ester, aby se Židů u krále zastala (kap. 4). Proti pravidlům dvorské etikety zve Ester krále i Hamana na hostinu (kap. 5). Mezitím král narazí v letopisech na Mordokajův záslužný čin a zjišťuje, že zůstal neodměněn. Nařizuje právě Hamanovi, aby Mordokaje vyznamenal (kap. 6). Na hostině pak Ester krále zaskočí prosbou, aby jí daroval život. Odhaluje, že jako Židovka je stejně jako celý její lid královým nařízením smrtelně ohrožena. Haman je jako iniciátor vyhlazovacího výnosu popraven a jeho místo zaujme Mordokaj (kap. 7). Jednou vyhlášený výnos však nemůže zrušit ani sám král. Novým výnosem proto Židům povoluje ozbrojenou obranu (kap. 8). V den určený k jejich vyhlazení tak naopak Židé po celé perské říši zničí své nepřátele (kap. 9). Ester a Mordokaj pak dalším výnosem nařizují Židům slavit svátky Púrím (kap. 9 a 10).

Mezi některými křesťanskými teology vzbuzovala kniha Ester rozpaky (Melito ze Sard, Athanasius, později Martin Luther): poukazovali na její nacionalistický tón, na nepřítomnost výslovných poukazů k Bohu a na absenci milosrdenství. Ostatně již v Septuagintě je kniha rozšířena o tzv. Přídavky k Ester, které podobným výhradám předcházejí. V 19. st. n. l. hledali někteří badatelé původ novely v mýtech o babylónských (Marduk a Ištar) a elamských (Haman a Mašti) božstvech a jejich zápolení. Současné přístupy tyto kořeny nepopírají, pojímají ale Ester především jako diasporní pohádku z období helénismu. Zábavným způsobem a s notnou dávkou humoru, pochopitelným v kontextu karnevalového svátku Púrím, Ester předkládá strategii života v exilu.