Překlady Bible

heslo: překlady Bible

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: předurčení        
následující heslo: přelud

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků

1. Starověké překlady

Židovská Bible (Písmo, Zákon, Proroci a Spisy, křesťanský Starý zákon), byla přeložena do řečtiny již v době helénistické, viz Septuaginta (LXX), v 2. st. př. n. l., a poté co LXX se stala Biblí křesťanů, vznikly další židovské překlady do řečtiny: Akvilův, Symmachův a Theodotionův.

Do aramejštiny bylo Písmo překládáno v targúmech (targúm), z nichž některé se však blíží spíše parafrázi hebr. textu. Již koncem 2. st. se objevují citáty latinského překladu Tenachu, vzniklé patrně v sev. Africe, v třetím st. byl překládán i Nový zákon, částečně i pro potřebu křesťanů v oblastech dnešní Itálie. Celkově se dnes starolatinský překlad označuje Vetus latina a měl patrně několik verzí (Afra, Itala). Koncem 4. st. pověřil papež Damasus Hieronyma ze Stridonu (Sv. Jeronýma) revizí dosavadní latinské verze, která měla především odstranit rozdíly mezi různými místními verzemi, šlo tedy zároveň o dílo textologické. Od 16. st. je tento překlad označován jako Vulgáta (prostá verze). Šířila se hlavně v opraveném vydání, které vzniklo z popudu papeže Klementa VIII. (Vulgata Clementina).

Do syrštiny (severomezopotamská aramejština pozdního starověku) byla evangelia přeložena v Tatianově Diatessarónu (harmonie čtyř kanonických evangelií) z 2. st., později od 5. st. bylo toto uměle sjednocené evangelium nahrazeno Pešitou (prostá, srozumitelná verze, podobně jako název Vulgáta). Další syrské překlady zůstaly na okraji liturgického života.

Významnou roli sehrály překlady koptské (Koptové, koptština) (nejdříve sahidské), které vznikaly od 3. st., a v 5. st. vznikl arménský překlad, o málo později překlady gruzínské a etiopské. Koncem 4. st. začala práce na překladu gótském. Části Bible byly již ve starověku překládány do předislámské arabštiny.

2. Středověké překlady

Nejstarší staroanglický překlad pochází z 8. st., církevněslovanský překlad připravili na popud knížete Rostislava makedonští kněží a učenci Konstantin (Cyril) a (rozhodující část) Metoděj v 9. st. přímo z řečtiny (SZ z LXX). První český překlad vznikl již ve 14. stol. Byl to překlad z latiny a byl několikrát redigován až do doby vzniku Bible Kralické (Česká Bible).

3. Reformační překlady

Byly pořizovány z původních jazyků – hebrejštiny a řečtiny. Spojila se tu reformační snaha neopomenout Boží inkarnaci v dějinách a humanistický program návratu k antickým vzorům (lat. ad fontes). Impuls k tomu dal německý reformátor církve Martin Luther. Pro svůj překlad zvolil prostou, srozumitelnou němčinu, která vycházela z hovorového jazyka (napsal spisek Dopis o překládání). Jeho překlad vyšel r. 1522, byl několikrát revidován a po převzetí impulzů z Zwingliho reformace poznamenal i tzv. Curyšskou Bibli (1907-1931). V Anglii zastupuje tento typ překladu Bible krále Jakuba z r. 1611 (King James Bible/Version, užívaná zkratka KJV) a podobné překlady vznikaly i v jiných evropských jazycích (jeden z prvních byl do nizozemštiny). V době české reformace pokračovaly revize překladů Bible z latiny, reformací je ovlivněna již 3. redakce. Není vyloučeno, že Husovou prací byla ovlivněna již 2. redakce a překladatelské dílo české reformace vrcholí Biblí kralickou z konce 16. st. Jde o překlad z původních jazyků. Na straně katolické vznikla v 17. a na začátku 18. st. B. Svatováclavská (Česká Bible).

4. Novodobé překlady

Reformační překlady převládaly až do počátku 20. st., byly upravovány jen revizemi (Lutherova naposled revidována roku 1984, Bible krále Jakuba roku 1881-1885 (Revised Standard Version) a 1989 (New Revised Standard Version).

Nově byl zprvu překládán především NZ a části Bible, a to většinou ze soukromé iniciativy jedinců, nešlo o překlady určené pro liturgické (bohoslužebné) předčítání. Teprve prudký rozvoj moderních jazyků, nálezy starých biblických rukopisů, které posunuly výchozí text (text SZ, NZ) o několik století blíže originálu (předpokládaným autografům) a lexikografické poznatky čerpající z nových egyptských papyrů podnítily velké překladatelské projekty podporované církvemi, a to od poloviny 20. st. Prvním takovým projektem byla Nová anglická Bible (New English Bible) vzniklá v 50. letech. Na rozdíl od reformačních překladů (Bible kralická je výjimkou) a jejich dodatečných protějšků v římskokatolické církvi, jde o překlad pracovní skupiny. Tímto způsobem vznikají téměř všechny další nové překlady až doposud. Významou roli tu sehrála Jeruzalémská bible (1947-1956; do češtiny převedená 2010) a ekumenické překlady: (Český ekumenický překlad, Traduction oécumenique (1972), Slovenský ekumenický překlad apod.). Tým překladatelů, který připravoval německý Jednotný překlad (Einheitsübersetzung) určený původně k tomu, aby sjednotil katolickou Bibli ve všech německy mluvících zemích, byl později rozšířen i o evangelické odborníky, kteří se podíleli na revizi celého NZ. Skutečně ekumenicky se však tento překlad nerozšířil. Silný vliv nabyl anglický překlad New International Version, připravený významnými odborníky evangelikálních kruhů.

Sedmdesátá léta byla poznamenána vlnou překladů do hovorového jazyka (Common Language Translations), které vycházely důsledně z lingvistické teorie překladu (LTT), ukázalo se však, že LTT lze důsledně aplikovat jen při překladu současných textů. Starověké texty nemohou zapřít své spojení s minulými událostmi a s jazykovým světem doby svého vzniku. Jejich překlad nemůže nahradit výklad a stávají se přitažlivými právě zvláštním napětím mezi dlouholetým osvědčeným užíváním na jedné straně a bariérou času, kterou je třeba překonávat, na straně druhé. Navíc se ukazuje, že i prostý čtenář má mnohem širší pasivní znalost jazyka, než by se dalo usoudit z jeho vlastních jazykových projevů.

Koordinaci práce překladatelů Bible a jejich vzdělání zajišťovaly především Spojené biblické společnosti a jejich vědecké forum (Scholarly Forum), vedle nich Wycliff translators (Letní škola jazyků) a Stockholmský překladatelský institut. Tyto instituce kooperují a poskytují překladatelům Bible konzultace a servis.

Mít více překladů Bible v jednom jazyku je výhoda, nicméně společný ekumenický překlad může významně vstupovat do kultury národa, viz Česká Bible, má také význam pro ekumenickou spolupráci mezi kř. církvemi a biblisty.