Deuteropavlovské listy

heslo: deuteropavlovské listy

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: Deuteronomium
následující odkazové heslo: děvče      
následující heslo: děvečka

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků listy zařazené mezi Pavlovy epištoly, o jejichž přímém původu od apoštola Pavla jsou však vážné pochyby.

Již ve starověku bylo zřejmé, že epištola Židům je svou teologií blízká myšlení apoštola Pavla, ale její jazyk a sloh je odlišný (Órigenés). Proto byla řazena mezi antilegomena.

Také dva listy Timoteovi a list Titovi (pastorální epištoly), které ve vetšině dochovaných rukopisných soupisů nz. knih tvoří soudržnou trojici, jsou zřejmě dílem některého apoštolova žáka. Již ve starověku působilo potíže jejich zasazení do Pavlova života. Měl-li by je napsat, musel by vyjít z římského vězení, o němž píše kniha Sk a zemřít (event. být umučen) později. Protože vytvářejí obraz vzorových církevních pracovníků, kteří bojují z hlediska předpokládaného pravověří proti herezím, a jsou odpovědni za křesťanskou obec na určitém místě, což relativizuje Pavlův pohled na dary Ducha (charismata), datuje se jejich vznik na konec 1. st.

Teprve v 19. a 20. st. byly popsány rozdíly mezi listy Koloským (i Efezským) a nespornými Pavlovými epištolami. Ep. Koloským je starší, i když i v ní můžeme sledovat závažné posuny v pavlovské teologii. Církev (řec. ekklésia) označuje již především společenství všech křesťanů, nikoli jen místní křesťanskou obec. Epištola Efezským na ep. Koloským navazuje a předkládá rozvinutý obraz dvojí Kristovy vlády: nad světem (prostředník stvoření a soudce) a nad církví (uznávaný a oslavovaný Pán: Ef 1,20b-23). Rozdíly mezi oběma skupinami (pastorální listy – Ko/Ef) v pojetí konečné (eschatologické) spásy (Ko/Ef: již přítomná ve víře; pastorální epištoly: budoucí výhled) potvrzují, že obě skupiny textů vznikly jako různá domyšlení Pavlových postojů v pozdější době.

Poslední ze skupiny d. listů je 2. Tesalonickým, která prozrazuje snahu usměrnit některé výroky 1Te o blížícím se Božím soudu v popavlovské době.

K problému fiktivních náznaků, které mají vzbudit dojem autentičnosti viz pseudepigrafy.