Titovi, epištola

heslo: Titovi, epištola

autor: Staněk Jaroslav N.    
       
předcházející heslo: tisíciletá říše        
následující heslo: titulus

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků novozákonní kanonický list Titovi patří do komplexu pastorálních epištol spolu s 1Tm a 2Tm. S menšími obměnami projednává stejná témata jako dopisy Timoteovi.

1. Titovo poslání a jeho odpůrci

Titus je apoštolským delegátem pro krétské sbory. Má dokončit dílo, které nestačil Pavel vykonat (Tt 1,5). Jeho předním úkolem bylo upevnění církevní organizace ve všech křesťanských obcích. Jejich stabilitu měla zajišťovat nově zřízená presbyterstva (presbyter). Naznačuje to, že sbory byly teprve na začátku konsolidačního procesu. V dopise nejsou zmíněni diakoni (jako 1Tm 3,8). Snad proto, že diakonská služba mohla vzniknout v časově delší tradici. Biskup mohl být volen přímo z kolegia presbyterského, protože úkol potírání kacířství se nedal odkládat. Mladé křesťanské obce formované pavlovským evangeliem, nemohly nápor hereze dlouho vydržet. Kacířství ve sborech podává stejný obraz a znaky jako 1-2Tm. Nelze vyloučit, že zdroj scestného učení přicházel ze silné židovské misie na ostrově. Představoval tři oblasti, jimž nově zřízená staršovstva musela čelit: anarchie, etický nihilismus a pseudonáboženství. Ve sborech jim měla být zacpána ústa jak strukturálními změnami, tak jasnými etickými normami. Odpůrci překročili hranici dovoleného. Jejich životní praxe je diskvalifikovala. Presbyteři měli rozpoznávat, kde jsou hranice pro toleranci a kdy je potřebí sáhnout v souhlasu s místní církví k jejich vyloučení (Tt 3,11).

Obsahem učení nejsou základní výpovědi víry, ale směrnice pro chování. Pozornost má být soustředěna na slabé ve sborech: staré muže, staré a mladé ženy, mladé muže a otroky. Ti všichni mají ve sboru své nezastupitelné místo a hodnotu. (Tt 2,1-10). Křesťané žijí v přítomnosti mezi dvěma póly: zlou minulostí a slavnou budoucností. Naděje na příchod slávy znamená žít zodpovědně. Křest se stává závazným povoláním příklonu ke Kristu i ke světu. (Tt 2,11-13). Také společenské postoje nemají být emociální. Zodpovědnost je přenesena na biskupa a presbytery , kteří mají prosté členy sboru poučovat a volat k disciplině. Zvláště na Krétě, kde patrně všeobecně platil odpor k autoritě jako charakterový národní prvek, se mohl neklid, vyvolaný nebezpečnými naukami, stát signálem pro perzekuci. Dopis končí osobními pokyny a pozdravy.

2. Obsah a členění

1,1-4 Apoštolský pozdrav

1,5-3,11 Uspořádání církve

1,5-9 Dosazení presbyterů – biskupů,

1,10-16 varování před falešnými učiteli,

2,1-10 péče o jednotlivé stavy (skupiny),

2,11-15 zdroj životní kázně v očekávání Kristova nového příchodu,

3,1-7 vztah k vrchnosti a světu,

3,8-11 zacházení s bludaři.

3,12-15 Osobní pokyny, pozdravy a závěr