Dágon

heslo: Dágon

autor: Moravec Jan    

předcházející odkazové heslo: Ďáblova Bible      
předcházející heslo: ďábel        
následující heslo: Dálet

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků mezopotamský a syrský bůh. Byl uctíván již ve 3. tis. př. n. l. (např. králi Akkadské říše); v starobabylónské říši a v Asýrii byl jedním z nejaktivnějších bohů. V průběhu 2. tis. jeho kult postupně pronikl do Sýrie a Palestiny. Zde převzal roli hlavního vegetačního božstva; jméno Dagan znamená v západosemitských jazycích zrno, obilí. Již před 13. stol. je nahrazován Baalem (do něhož se transformoval nebo jím byl vytlačen; některé texty jej uvádí jako syna Elova a otce Baalova). V ugaritských eposech již nehraje žádnou roli. Na řadě míst se jeho kult udržel, o čemž svědčí místní jména, např. Bét-dágon: Joz 15,41; 19,27. V SZ je uváděn jako bůh Pelištejců uctívaný v Bét-šeánu (1Pa 10,10), v Gáze (zde měl oslepený Samson rozbořit Dágonův (?) chrám: Sd 16,23) a zejm. v Ašdódu (1S 5,1-7), kde Pelištejci umístili ukořistěnou Hospodinovu truhlu do D. chrámu, za což byli postiženi chorobou.

V některých komentářích je D. spojován s rybou. Tento mylný výklad pochází od Jeronýma a je založen jednak na etymologii hebr. d'ág, ryba + 'óním, zármutek, jednak na zpodobení božstva s rybím tělem a lidskou hlavou, které však nepatří Dágonovi, ale bohyni Derketo.