Nečistý

heslo: nečistý

autor: Horák Ladislav    
       
předcházející heslo: Nebúzaradán        
následující heslo: neděle

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků 1. Rozlišování mezi čistým a nečistým je běžné ve všech náboženstvích. Lv 11-15 obsahují předpisy o čistém a nečistém, o lidech i věcech. Nečistota totiž vylučuje z oblasti svatosti. Vše, co se týká kultu, musí být čisté (Ex 25,31; 30,35; Lv 4,12; Neh 12,30; 13,30). Kněz, který není čistý, je nezpůsobilý ke kněžským funkcím (Lv 21,1-15; 22,1-8). Izraelec ve stavu nečistoty nesmí vstoupit do chrámu (Lv 12,4), nesmí se účastnit svátků a slavností (2Pa 30,17-20) ani svaté války (Nu 31,19-20; Dt 23,9-14).

2. Nečisté bylo v Izraeli to, co se podílí na něčem, co se Hospodinu protiví či je mu protivné, všechno, co je spojeno s pohanstvím: nečistá zvířata se nesmějí jíst, protože požitím si přivlastňujeme část duše toho, co jíme. Proto Boží lid nesmí jíst to, co je posvátné pohanům. Pohané ovšem nemohou jíst u izraelského stolu (Lv 11; 20,15n; Dt 14,1-21; Gn 43,32). Maso obětované modlám se nesmí jíst, protože je zasvěceno a jídlem by se lid podílel na modloslužbě. Tento příkaz byl zvlášť živý, když lid žil v diaspoře a na trhu bylo nabízeno maso, které pocházelo z pohanských obětních hodů nebo které nebylo zabito patřičným způsobem (aby neobsahovalo ani stopu krve). Nečisté jsou plody Kenaanu během prvních tří sklizní – protože jsou spjaty s uctíváním Baala (Lv 19,23-25). Nečistá je země obsazená pohany (Lv 18,25 Nu 33,51-56 Ezd 9,11), i jejich domy. Modly jsou pramenem i symbolem nečistoty. Nečisté je všechno, co se projevuje jako moc nezávislá na Bohu či dokonce jemu nepřátelská. Nečistá a znečišťující jsou mrtvá těla. Také posvátné oběti nespotřebované během dvou dnů (Lv 7,16-18). Malomocenství osob, látek a domů (Lv 13-14). Všecko, co je spojeno s plozením (Lv 12 15 18). Nečisté jsou i čisté a posvátné věci, pokud jsou použity k jiným než posvátným účelům (popel z červené jalovice Nu 16). Předměty, které jsou ve styku s nečistými, jsou také nečisté a nutno se jim vyhýbat (Lv 15,4).

3. Příkaz byl zvlášť důležitý v době makabejské (1 Mak 1,65) i v době novozákonní, kde, na rozdíl od doby Judy Makabejského, ztratila kultická čistota své prvořadé náboženské postavení. U proroků nabývá nečistota etického smyslu, který je vázán na vůli svatého Boha (Iz 6,5; Jr 13,27; Abk 1,13; Ž 19,9n; Př 15,216). Dle Mk 7,19 prohlásil Ježíš všechny pokrmy za čisté. Pavel také klade nad dodržování předpisů o čistotě bezprostřední vztah víry k Bohu: Nic není nečísté samo v sobě Ř 14,14)), viz ospravedlnění, Apoštolský dekret, duch, zlý duch.