Královna

heslo: královna

autor: Tomášek Petr    
       
předcházející heslo: králové Izraele        
následující heslo: Královská cesta

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. malká, g^evírá, šégál, řec. basilis.

Přestože byl staroorientální svět ovládán převážně muži, čas od času nacházíme zmínky i o ženách v roli vládce. Z Egypta víme např. o královně Hatšepsut, která po smrti svého muže sama vládla po dobu asi dvaceti let. Rovněž v mezopotámské oblasti bychon nalezli samostatně vládnoucí ženu, sumerskou k. Ku-babu. Jiné k. zastávaly vysoké funkce po boku svých mužů. Chetitské k. měly poměrně velkou moc, mohly dokonce krále zastupovat v jejich úřadě v době nepřítomnosti.

Ve SZ nacházíme jen několik málo politicky aktivních k. Vedle legendární k. ze Sáby (1Kr 10), je to především trojice k. Maaka, Jezábel a Atalja na judském/izraelském trůnu. Ty jsou bibl. textem vnímány jako jednoznačně negativní postavy: všechny mají cizí původ (viz též motiv cizí ženy) a svádí izraelce k modloslužbě. Atalja navíc nařídí masakr davidovců (2Kr 11,1) a Jezábel zosnuje úkladnou vraždu Nábota (1Kr 21). Z těchto tří byla Atalja jedinou, která dle SZ samostatně vládla a to po dobu sedmi let. Královna Bat-Šeba je postavou ambivalentní, v 2S 11 je sice hlavním viníkem cizoložství i úkladné vraždy král David, nicméně nikde nečteme, že by se mu Bat-Šeba jakkoliv bránila. Jako matka Šalomounova, zmíněná dokonce v Ježíšově rodokmenu, je však vnímána kladně. Dle 1Kr 2 se snaží být prostředníkem mezi znesvářenými Davidovými syny.

Zdá se, že ve starověkém izraeli měla zvláštní postavní k. matka, tedy k., která se později stala matkou následníka. To lze vidět např. na skutečnosti, že v genealogických poznámkách k jednotlivým králům (především judským) je často jejich matka zmíněna (viz např. 1Kr 14,21; 15,2.10; 2Kr 8,26; 12,2; 14,2; 15,2.33 aj.) Že k. matka měla reálný politický vliv, lze vidět i na příběhu krále Ásy, který, chtěl-li uskutečnit kultickou reformu, musel nejprve zbavit k. Maaku vlády (1Kr 15,13; 2Pa 15,16). O Bat-Šebě máme zprávu, že jí příslušelo, aby seděla na trůnu, po pravici svého syna Šalamouna 1Kr 2,19. Dle některých badatelů představovala role k. matky pozůstatek matriarchátu.

Na několika místech SZ nalezneme zmínku o králích, kteří si brali za ženy dcery cizích panovníků, aby tak upevnili dynastické svazky. Tak např. Šalamoun se ožení s faraónovou dcerou (1Kr 3,1), David s dcerou gešúrského krále (2S 3,3) Maakou. Tyto svazky jsou však biblickým textem viděny velmi kriticky (tak je tomu u všech výše zmíněných k. na izraelském/judském trůnu).

SZ zná rovněž institut královského harému, jako je tomu u krále Šalamouna (1Kr 11,3), Davida (2S 3,2-5, aj.) a dalších, kdy jsou královy ženy povětšinou v pasívní roli. Proti této představě však vyzdvihuje Píseň písní jedinečnost lásky (Pís 6,8n).

K. Ester, jak ji popisuje stejnojmenná kniha, spolu s k. Vašti je třeba považovat za literátní postavy s legendárními rysy.

V NZ je zmíněna etiopská k. Sk 8,27, resp. její dvořan; příběh o jeho obrácení má zřejmě doložit starobylost etiopského křesťanství.

Jako k. nebes (hebr. m^elechet ha-šámajim) je nazýváno jinak neznámé božstvo, proti němuž je namířena kritika proroka Jeremjáše v Jr 7,18; 44,17-19.25. Masoretská vokalizace m^elechet však spíše, než k. (to by znělo malchat) označuje (ženského) anděla. V Septuagintě a v Targúmu je pak výraz přeznačen na hvězdy nebes. To dokládá snahu pozdějších tradentů zlehčit dané božstvo.