Tesalonickým, epištoly

heslo: Tesalonickým, epištoly

autor: Ryšková Mireia    
       
předcházející heslo: Tertullus        
následující heslo: Tesalonika

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků kanonické knihy Nového zákona

1. První epištola Tesalonickým

je autentický list apoštola Pavla do Tesaloniky (Soluně), v té době hlavního města provincie Makedonie.

1.1. Situace

Pavel se dostal do Tesaloniky na své tzv. druhé misijní cestě, tj. na cestě, která překročila hranice Asie a vedla do Řecka. Pavel psal do tesalonické obce z Korintu, kam dospěl přes Atény nejspíš v roce 50. Jako nejčastější datum vzniku listu bývá uváděn r. 50/51. Pavel musel Tesaloniku za nepříznivých okolností velmi brzo opustit a v Aténách i v Korintu si o tuto ve víře ne zcela upevněnou obec dělá starosti. Navíc se dozvídá o nesprávném chápání parusie a osudu zemřelých při ní.

1.2. Charakteristika

Jde o první dochovaný Pavlův list, jenž se stal prototypem dalších pastoračně zaměřených listů. Po formální stránce vychází z antického dopisového formuláře (preskript, poděkování, vlastní korpus listu obsahující naučnou a parenetickou část, závěr), obsahově zaměřený na výklad evangelia v konkrétních podmínkách a povzbuzení adresátů. Pro list je typický velmi osobní tón, projevující se mj. v častém oslovování adresátů bratři (14x), odkazy na osobní Pavlův vztah k obci jako celku i jednotlivcům, starosti o jejich víru a křesťanský růst. Neobjevují se tu velká témata pozdějších listů, Pavel ještě neformuloval své učení o ospravedlnění z Boží milosti.

1.3. Celistvost

Jde o nápadně vřelý list, z jehož teologické souvislosti se poněkud vymykají verše 1Te 2,14-16, protože jsou silně polemicky a protižidovsky zaměřené. Část badatelů je proto považuje za pozdější vsuvku, která narušuje celistvost listu. Tyto verše však mohou v kontextu dopisu mít své oprávnění a není třeba je z listu vyřazovat. Pavel obviňuje své židovské protivníky, že stojí v cestě záchraně pohanů tím, že brání šíření evangelia – a za to je postihne trest Boží, neboť se zařadili do tábora Božích odpůrců. To, co je tu řečeno na adresu Židů, tj. konkrétních Pavlových odpůrců z řad jeho soukmenovců, platí obecně pro všechny, kdo se staví proti evangeliu – pro Židy, se kterými se Pavel střetl v Tesalonice a před tím ve Filipech, tím víc, že mohli znát Boží vůli.

1.4. Obsah

Problém eschatologie: List je uvedený díkůčiněním a reminiscencí na Pavlův pobyt v Tesalonice. Druhá část je věnována etickému naučení a vysvětlování otázek kolem druhého příchodu Kristova (parúsie). Pro etické naučení je typický důraz na řádný sexuální a manželský život (jak ho Pavel převzal z židovství), na poctivost v profesních vztazích a řádné plnění stavovských povinností. Na to navazuje vysvětlení otázek kolem parúsie a osudu již zemřelých křesťanů, o jejichž podíl na věčném životě měli křesťané v Tesalonice starost. Pavel očekával v době psaní listu parúsii jako událost velmi blízkou, jíž se o sám dožije. Osud živých a mrtvých bude stejný, protože mrtví budou vzkříšeni k novému životu. Tesaloničtí křesťané se setkali s fenoménem smrti a nebylo jim jasné, zda zemřelí křesťané nebudou znevýhodněni při druhém příchodu Kristově. Pavel jim tuto starost vyvrací odkazem na to, že k obnově světa dojde až poté, kdy i zemřelí budou vzkříšení k životu a všichni budou žít ve společenství s Kristem u Boha. Jde o nejstarší literární záznam křesťanské naděje ve smrti. Na tuto pasáž navazují pak verše o potřebě připravit se na příchod Páně, neboť Pán přijde jako zloděj, tj. ve chvíli, kdy se ho nikdo nenaděje.

Závěrečná část prozrazuje, že obec žije z darů Ducha sv. a že má již určitou, byť minimální vnitřní strukturu a organizaci. Křesťané jsou vyzýváni k úctě a loajalitě k těm, kteří se o obec starají, a obec jako celek se má starat o ty členy, kteří jsou z různých důvodů na okraji. Ze závěrečné pareneze je zřejmé, že v Tesalonice se vyskytovaly charismatické jevy, Pavel nabádá k jejich respektování. 1Te 5,23 obsahuje u Pavla i v celém Novém zákoně jinak neobvyklou antropologickou triádu duch-duše-tělo, tu však není nutné brát jako ohlas řecké filozofie, může jít o kumulaci víceméně synonymních vyjádření, jež mají vyjádřit všechny stránky lidské bytosti (antropologie biblická).

1.5. Členění

1,1-10 Preskript a úvodní slovo zahrnující děkovnou modlitbu (Pavel připomíná, jak Tesaloničtí radostně přijali evangelium)

2,1-3,13 část 1: Pavel obnovuje narušené vztahy, odvolává se na působení evangelia, které se mezi adresáty již projevilo, vyjadřuje touhu po setkání a raduje se z toho, že Timoteus přinesl z Tesaloniky dobré zprávy

4,1-5,22 část 2 (pareneze): Výzva k bohulibému životu, zásadní výklad k otázce osudu již zemřelých křesťanů, výzva k neodplácení zlým za zlé, k radosti v Duchu a k bdělosti

5,23-18 Závěr s přímluvou, výzvou k modlitbám, k rozšíření listu mezi všemi bratry a požehnání

2. Druhá epištola Tesalonickým

Pokud jde o autorství, patří k tzv. sporným Pavlovým epištolám.

2.1. Datování a adresáti

Velká část německy píšících exegetů (na rozdíl od anglofonních) jej považuje za deuteropavlovský, vzniklý nejdříve v 70. letech (po zničení Jeruzaléma) nebo ještě později. Pro obránce jeho pravosti jde o list, jenž vznikl v bezprostřední blízkosti 1Te. – Nenapsal-li tento list Pavel, pak je do jisté míry pravděpodobné, že jeho adresáty nebyli křesťané v Tesalonice, kde Pavlovo působení bylo ještě v dobré paměti, nýbrž blíže neurčení křesťané ohrožení falešnými nadějemi na brzký druhý příchod Kristův.

2.2. Charakter a zaměření

List se značnou přesností kopíruje strukturu 1Te (včetně dvojího díkůvzdání, což už v jiných listech nenajdeme), jazykově mu stojí velmi nablízku, což však z hlediska obsahového a teologického říci nelze. Jeho autor se kriticky staví k jakémusi dřívějšímu listu, v němž bylo pojednáno téma druhého příchodu Kristova jako něčeho blízkého. Od toho se autor listu distancuje. Téměř celou 2. kapitolu pak tvoří apokalypsa, která objasňuje, co všechno musí nastat, než přijde Kristus znova. Text svými obrazy připomíná Zjevení sv. Jana, např. Zj 13,11-14. I to nasvědčuje spíše pozdější době vzniku. O něčem takovém Pavlovy nesporné listy nehovoří. List klade důraz na spořádaný aktivní život příslušníků obce – zřejmě proti očekávání brzkého konce. Podnět k nim mohlo dát zničení Jeruzaléma, ale i další události konfrontace s římskou mocí, jež patří do konce 1. století. Protože je mj. obtížně představitelné, že by Pavel v poměrně krátkém čase tak výrazně změnil názor na parúsii a pak se opět ke svému názoru z 1Te vrátil (viz 1K 15,56), je třeba list zařadit do doby popavlovské. Tomu nasvědčuje i aktuálnost apokalyptické literatury na konci 1. století (související i s odkladem parúsie a pronásledováním). – Někteří badatelé se snažili řešit vztah 1Te a 2Te kombinací různých pasáží z obou listů a rozdělit látku do více dopisů. K tomu však chybí přímé indicie.

2.3. Členění

Z hlediska struktury lze list rozdělit klasicky na tři části:

1,1-12 Úvod

1,1-2 preskript,

1,3-12 díkůvzdání, do něhož je zařazen eschatologický výhled 1,5-10.

2,1-3,5 Vlastní dopis

2,1-12 Parúsie a apokalypsa,

2,13-3,5 díkůvzdání, povzbuzení a prosba o přímluvné modlitby.

3,6-18 Závěr

3,6-15 Závěrečná výzva a osobní poznámky,

3,16-18 pozdrav a požehnání.

2.4. Obsah

V úvodní části vybízí autor listu k vytrvalosti v souženích současné doby, protože utiskovatelé, tj. ti, kdo nepřijali evangelium, jsou odsouzeni k věčné záhubě. Autor zde – na rozdíl od 1Te – nespecifikuje, kdo jsou oni trýznitelé, kteří budou stiženi trestem při příchodu Páně. Dosud reakce na Boží působení nedosáhla svého vrcholu, protože je tu Ten, kdo tomu brání (viz zabránit). Kdo či co to měl být, nevíme. Jakmile se však ukáže člověk nepravosti, ubezpečuje autor své adresáty o jeho zničení dechem Ježíšových úst a připomíná jim jejich vyvolení, zakotvené ve věrnosti Boží. Není vyloučeno, že protibožskou postavu ztotožňoval autor s nějakou konkrétní osobou, ale hlavní smysl jeho výroků je ukázat, že sebe silnější síly zla podléhají Božímu soudu. Napomínání je adresováno těm, kteří podléhají falešným představám o brzkém příchodu Páně, a opouštějí proto každodenní starosti. Závěr listu přináší přání pokoje a důraz na osvědčení pravosti listu. To právě však podporuje závěr o druhotném původu.

2.5. Význam

Přes spornost Pavlova autorství představuje tento kanonický list důležitý vhled do života křesťanských obcí v druhé polovině 1. století a je aktuální svým důrazem na plnění každodenních povinností a řádný denní život žitý v jistotě příchodu Páně. Známá věta Kdo nepracuje, ať nejí vešla do světové kultury z tohoto listu (2Te 3,10).