Sloup posvátný
heslo: sloup posvátný
autor: Pokorný Petr
předcházející heslo: sloup
následující heslo: sloupoví Šalomounovo
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. maccévá.
1. Sloupy v rámci víry Izraele
Samostatně stojící (nikoli nosný) posvátný sloup byl připomenutím Božího zjevení při události, která se na tom místě nebo území udála, byl tedy součástí kultu i pomníkem. Jistou obdobou v našem prostředí jsou boží muka nebo např. mariánské sloupy. Nemuselo ani jít o sloup – někdy to byl balvan (monolit). V Bét-el vztyčil Jákob posvátný sloup jako znamení Boží přítomnosti prožité ve snu (Gn 28,10-22), později jiný jako svědka smlouvy s Lábanem (Gn 31,45nn) a konečně u hrobu Ráchel (Gn 35,20, srv. Mi 5,1) na její památku. – Při smlouvě u Sínaje bylo vztyčeno 12 sloupů jako svědků pro 12 pokolení Izraele (Ex 24,4). – Pomníkem měl být posvátný sloup (Ruka Abšalómova), který vztyčil bezdětný Davidův syn Abšalóm na svou památku (2S 18,18).
Sloupy před jeruzalémským chrámem (2Pa 3,15-17) připomínaly davidovskou smlouvu z 2S 7, jmenovaly se Jakín a Bóaz. Na to navazuje 1Tm 3,15 obrazem církve jako Božího domu, který je sloupem a oporou pravdy, také Zj 3,12 se zaslíbením že ten, kdo zvítězí, bude učiněn sloupem v chrámě svého Boha a ponese boží jméno.
To všechno jsou s., jimž měl být oslaven Hospodin nebo alespoň měly či chtěly (sloup Abšalómův) být slučitelné s vírou Izraele.
2. Sloupy pohanské
S mnoha pohanskými posvátnými sloupy se Izrael setkal při a po obsazování Kenaanu. Kenaanské svatyně měly posvátné sloupy (maseby) ve smyslu pohanského kultovního předmětu. Protože v Kenaanu byl nejrozšířenější kult plodnosti (Baal a Ašera), nejpravděpodobnější je výklad, že posvátný sloup představoval fallus jako symbol Baala. Vedle kamenného sloupu byl stavěn i posvátný kůl – ašera – jako symbol bohyně Ašery. Výslovně se o Baalově sloupu mluví v 2Kr 10,27. Izrael měl tyto posvátné sloupy rozmetat (Ex 23,24) včetně oltářů i posvátných kůlů – ašery – (Ex 34,13), Zákon proto zakazovalo kůly, sloupy a stromy při oltáři (Dt 16,21-22), Lv 26,1. I přesto museli proroci vystupovat proti posvátným sloupům na každém vysokém pahorku, pod každým zeleným stromem na posvátných návrších, kde byly posvátné sloupy a kůly (Oz 3,4; 10,1n), především v severním Izraeli (2Kr 17,10), ale i v Judsku, jak patrno ze zásahů některých králů (Chizkijáš 2Kr 18,4, Jóšijáš 2Kr 23,14, Ása 2Pa 14,2).