Obchod, obchodník
heslo: obchod, obchodník
autor: Balabán Milan
autor: Žilka Ladislav
předcházející heslo: obcházet, procházet se kolem
následující heslo: obílený
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
1. Palestina jako křižovatka obchodních cest
Palestina vzhledem ke svému geografickému položení byla vždy křižovatkou, přes kterou vedly důležité obchodní cesty. Území Izraele neoplývalo bohatými zdroji surovin a na obchodu se Izrael podílel spíše zemědělskými produkty. Obilí, olej a víno vyvážel Iz rael do Fénicie a do Egypta vyvážel olej a víno (Oz 12,2; Ez 27,17). Dováženy byly hlavně kovy a luxusní zboží (Ez 27,17; Gn 43,11; 1S 13,19; Př 7,16).
2. Obchod a volný pohyb
Průvodním znakem o. byl pohyb osob i zboží – hebr. s-ch-r cestovat, volně se pohybovat, obchodovat, pův. snad obracet se, chodit kolem, obcházet; řec. emporeuomai – především obchodovat, tržně těžit. V obou částech Bible se jedná o obchod (hebr. sachar, též mischár – 1Kr 10,15; řec. emporia- Mt 22,5) prováděný ochodníky (hebr. sáchar, řec. emporos). V Gn 34,10 říká Chamór Jákobovi: Můžete sídlit s námi, usaďte se, volně v ní obchodujte...
Obchod jakožto ekonomická aplikace volného pohybu
patřil k životu a jeho udržování, včera jako dnes. Gn 42,34 mluví o volném obchodování v Egyptě, je-li zaručena poctivost obchodujících. SZ zná arabské a kédarské s jehňaty atp. (Ez 27,21), sidónské obchodníky mořeplavců
(Iz 23,2), obchodníky z Taršíše (Ez 27,12). Metaforicky je užito volného obchodování
(s-ch-r) o selhávání srdce
(hebr. libbí secharchar), které je příliš zmítáno sem i tam. Volný pohyb
může však znamenat i bezcílné procházení zemí
ve stínu Božího soudu (Jr 14,18).
3. Doprava zboží
Zboží bylo převáženo zejména po suchozemských cestách. Hlavní obchodní cesta, tzv. Mořská cesta
(Via maris) vedla z Egypta přes Pelištejskou nížinu a Šáronskou nížinu k pohoří Karmel a dále k Danu. Od Akabského zálivu vedla tzv. Královská cesta
přes Dibón a Médebu. Dále na východ po okraji pouště byla jiná obchodní cesta. Obchod se zámořím přes moře nedosáhl velkých rozměrů a Izrael ani neměl vhodná místa pro přístavy. Zámořský obchod byl doménou Pelištejců, později Féničanů (Iz 23) a Řeků. V novozákonní době došlo k dalšímu rozvinutí obchodu a hlavní podíl byl v rukou Římanů. Králové měli své překupníky (1Kr 10,28 – hebr. sócharé ha-melech). V nz. době začaly být cesty obchodních lodí po století převratů bezpečné a využíval jich i apoštol Pavel (Sk 13,4; 18,18; 21,1.3.7; 28,11).
4. Obchod a právo
Uzavření obchodu mělo právní charakter, garantovalo právní statut, s věcí
se už nemohlo hýbat. Proto vyplatil Abraham Chetejcům čtyři sta šekelů stříbra za pole určené k pohřbení Sáry (Gn 23,16). Zákon zakazoval falšování při měření, vážení a odměřování (Lv 19,35nn; Dt 25,13nn; Ez 45,10; zakazoval lichvu (Ex 22,24; Lv 25,37; Ž 15,5 aj.). Obchody se realizovaly veřejně na prostranství u městských bran (2Kr 7,1; Neh 13,5nn).
5. Cizinci jako obchodníci
Na území Izraele obchodovali hlavně cizinci, kteří neměli právo vlastnit půdu. Také Josef byl prodán Izmaelcům, kteří šli do Egypta (Gn 37,25nn). Mezinárodní obchod zajišťovali Féničané, kteří podobně jako Pelištejci měli přístavy a ovládali pobřeží, kam přicházely karavany. Nad proslulým a bohatým Týrem, hlavním městem Fénicie, naříkal Ezechiel (Ez 27). Prorok mluví ironicky o kupčících mezi národy
(hebr. sócharím bá`ammím).
6. Od výměny k penězům
V Izraeli byl obchod nejdříve výměnný, později se používalo drahých kovů, zejména stříbro. Stříbrem zaplatil Abraham Chetejcům za hrob (Gn 23), za dvacet šekelů stříbra byl prodán Josef. Peníze se ve větší míře začaly používat až po návratu ze zajetí. Ražené mince se v Palestině objevily v perském období.
7. Židé jako obchodníci
Během babylónského zajetí mnozí židé na obchodu zbohatli. Zejména pak po zničení Jeruzaléma se židé stále více věnovali obchodu.
V novodobých dějinách bylo židům bráněno v nástupu k řemeslům, ale byl jim povolen obchod a peněžnictví.
8. Nový zákon
V NZ jsou obchodníci varováni před pokušením zisku (Jk 4,13-14, srv. Sír 26,29-27,2). Dle synoptické tradice je možno si získat přátele i mamonem (L 16,9), ale není možné sloužit majetku a Bohu najednou (L 16,13; Mt 6,24 srv. Jakubovskou podmínku (lat. conditio Iacobea – Jk 4,13-15).
Výslovně proti o. polemizovaly raně křesťanské skupiny zaměřené na přítomný prožitek spásy (viz Tomášovo evangelium).