Vyvolit

heslo: vyvolit

autor: Soušek Zdeněk    
       
předcházející heslo: výtvor        
následující heslo: vyvýšit

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků (hebr. b-ch-r, řec. eklegomai, eklogé) – kromě běžného slovníkového významu: vybrat si nebo stanovit volbou (Dt 12,5 aj.; 1Kr 11,13 aj.; Dt 23,17; 30,19; 2S 17,1; Iz 66,3; Fp 1,22), mají tato slova v Bibli teologicky specifický význam ve vztahu Hospodina k lidem. Hospodinovo vyvolení, které záleží jen na jeho rozhodnutí, nikoli na kvalitách nebo zásluhách vyvoleného (Ř 9,11n), bývá vždy spojeno s pověřením. Je sice privilegiem, ale neznamená nadřazenost, vede k službě. Hospodin si jednak vyvoluje jednotlivce. Ve SZ jsou to zpravidla lidé, kteří mají vést Boží lid a dbát, aby zachovával Boží řády (Mojžíš – Ž 106,23; Saul – 1S 10,24; David – 1Kr 8,16; Šalomoun – 1Pa 29,1; Zerubábel – Ag 2,23; lévijští kněží – Dt 18,1.5; 21,5). V NZ jsou to Ježíšem vyvolení apoštolové (L 6,13), kteří mají být svědky jeho života, smrti a vzkříšení (sr. Sk 10,40n), ale také další Kristovi vyznavači (Sk 13,48, Ko 3,12; 1Te 1,4; Tt 1,1; 1Pt 1,1n; 2Pt 1,10). Velmi blízké významu vyvolení je v NZ řec. výraz eudokó oblíbit si, mít zalíbení (sr. Mt 3,17 par.; Ga 1,15). Jednak si Hospodin vyvoluje společenství lidu, které má být prostředníkem a světlem ostatním národům, kmenům a lidem na cestě k Hospodinu. Ve SZ je vyvoleným společenstvím Izrael (Dt 14,2), v NZ následovníci Ježíše Krista mezi národy čili církev (1Pt 2,9n). S vyvoleným lidem uzavírá Hospodin smlouvu, s Izraelem při vydání Desatera na Chórebu (Dt 5,2), s církví prostřednictvím Ježíše Krista při ustanovení Večeře Páně (L 22,20). Vyvolenost se naplňuje v plnění smlouvy. Plní-li vyvolení své poslání, jsou pod zvláštní Boží milostí (Nu 17,20.23) a mohou poznávat Boží blízkost (Ez 20,5), i když to neznamená, že nebudou procházet rozličnými těžkostmi. Neplní-li vyvolení své poslání, dopadá na ně Boží soud a trestání až odvržení (1S 15,23). Ze společenství vyvolených mohou mnozí vypadnout, vyvolení však zůstává pozůstatku či zbytku, tedy těm, kteří zůstanou věrní nebo se k věrností Bohu vracejí (Ř 11,5.7.28).