Archeologie

heslo: archeologie

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: Archelaos        
následující heslo: archetyp

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků řec. archaiologia, v řec. doslova vyprávění o starých časech, původně název pro dějepis staré doby.Dnes vědní obor, který zkoumá a hodnotí důležité, především starověké hmotné památky (města, sídliště, pevnosti, pohřebiště, budovy, ale i keramiku, mince, zbraně, dekorativní předměty apod.), klasifikuje je podle doby a u přenosných předmětů i podle místa vzniku a v krajním případě je podle přesných pravidel zpřístupňuje vykopávkami. Pomocnými vědami a. jsou historie, etnologie, jazykověda, epigrafie, numismatika apod.). A. lze dělit na a. pravěkou, časně dějinnou, klasickou, orientální apod.

1. Metodika

Orientaci usnadňují archeologům kulturní nánosy, které tvoří z obývaných míst návrší (telly), jejichž vrstvy se nejčastěji datují podle keramiky, jen výjimečně jsou dochovány nápisy. Moderním způsobem datování je např. radiokarbonová metoda, vhodná zejména pro dobu 60 až 3 tis. let př. n. l. Radioaktivní izotop uhlíku (C¹⁴) se v živých organismech po ukončení života rozpadá s poločasem asi 5730 let. Jeho měřením lze dojít k přibližnému datování.

Základní metody a. jsou statigrafie, která člení vrstvy v terénu, které jsou uloženy v časovém sledu, a typologie, která srovnává to, co bylo nalezeno, s obdobnými předměty či jevy a tak hledí jednotlivé vrstvy datovat.

2. A jako historiografie

Souvislé dějiny Židů napsali ve starověku Josephus Flavius (Hé iúdaiké archaiologia) a Pseudo-Filón (Liber Antiquitatum Biblicarum; původně napsáno řecky, dochovalo se v lat. překladu, vznik koncem 1. nebo zač. 2. st. n. l.). Hlavními prameny pro starší dobu byly biblické knihy, pro helénistickou dobu 1-3 Mak.

3. Počátky a.

A. ve smyslu sbírání památek a někdy i vykopávek vznikala již ve starověku. Řeckými, římskými a etruskými starožitnostmi se zabýval např. císař Klaudius (Claudius 41-54), pro biblickou a. je neocenitelným zdrojem informací Onomasticon Eusebia z Kaisareje – soupis biblických místních jmen. Od pozdního středověku se množí soupisy nemovitých památek v Palestině a sbírek artefaktů vztahujících se (někdy jen domněle) k biblickým dějinám.

4. Biblická a.

Biblická archeologie v současném smyslu (dnes se často spíše mluví o syropalestinské archeologii) začala koncem 19. st. (William Flinders Petrie zkoumal od r. 1890 biblické Tel-el-Hasi, biblické Eglón). Novověké vykopávky vedly k členění dějin Izraele na železnou dobu I (cca 1200-900 př. n. l.) a II (cca 900-600 př. n. l.).

Archeologické vzkopávky se konaly nebo konají mj. v lokalitách, k nimž se vztahují hesla Amon (Rabla Amonitů), Bet-šeánu (Skythopolis), Gadary (Umm Queis), Gerasa (Džeraš), Herodion, Jericho, Jeruzalém, Kumrán, Masada, Seforis.