Sloužit, služba

heslo: sloužit, služba

autor: Dušek Jan    
       
předcházející heslo: sloupoví Šalomounovo        
následující heslo: slovo

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. `-b-d, řec. diakonó, dúleuó, latreuó či leitúrgó; a) pracovat pro někoho v podřízené pozici, b) pomáhat někomu.

a) S. ve významu pracovat pro někoho v podřízené pozici. S. lze cizímu nebo vlastnímu pánu či bohu. Nelze sloužit dvěma pánům (Mt 6,24; L 16,13), stejně jako nelze sloužit dvěma bohům (srv. např. Dt 11,13-16; 1S 8,8).

S. cizímu (pánu, bohu). Král může být podřízen jinému králi a jemu sloužit (např. 2S 10,19; 1Kr 5,1). Slouží-li národ v cizím království, je v otroctví: to je případ izraelských kmenů v Egyptě (Ex 13,3.14; 20,2; Dt 5,6 atd.) nebo později Judejců v Babylónu (Jr 5,19; 16,13; 25,11). Z Egypta má být Izrael propuštěn, aby sloužil Hospodinu (Ex 7,16.26; 8,16 atd.). Služba cizím bohům či modlám je v případě Izraele porušením smlouvy s Hospodinem (Ex 20,4-5; Dt 5,8-9; 1Kr 9,6).

S. vlastnímu (pánu, bohu): v biblických textech hodnoceno veskrze pozitivně. Např. Jákob kvůli Ráchel sloužil dobrovolně u Lábana (Gn 29-31). Otcové Izraele původně sloužili cizím bohům (Joz 24,2), ale po uzavření smlouvy s Hospodinem má Izrael sloužit pouze jemu (Dt 18,14). Královi poddaní (1Kr 12,7; 1Pa 21,3) a jeho úředníci (1Kr 20,23) slouží svému pánu.

b) S. ve významu obsluhovat, pomáhat. Syn člověka přišel, aby sloužil (Mt 20,28; Mk 10,45). Upřímná služba lidem je srovnávána se službou Pánu (Ef 6,6-7). Člověk má sloužit podle obdarování, kterého se mu dostalo (Sk 6,2; 1Pt 4,10).

V. t. služebník, služebník Hospodinův, jáhen, diakon.