Orákulum

heslo: orákulum

autor: Horák Ladislav    
       
předcházející heslo: opustit        
následující heslo: orat

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků (z latiny orákulum = věštba), termín orákulum v české bibli nenajdeme, mluví se tam o věštění, věštcích, věštbách. Jde o zjišťování božské či Boží vůle před každým rozhodnutím, zvlášť před důležitým. Známá byla věštírna v řeckých Delfách. Také v Izraeli se zjišťovala Boží vůle před důležitým rozhodnutím – např. před bitvou. David se dotazuje Hospodina (1S 23,9nn; 1S 30,7n), izraelský král Achab (1Kr 22,5nn), Gedeon (Sd 6,36nn), Saul se před bitvou s Pelištejci doptává Hospodina různými způsoby: sny, urím, prostřednictvím proroků, ale bezvýsledně. Proto vyhledal ženu, která vyvolávala duchy zesnulých, aby se dověděl, jaký bude výsledek bitvy (1S 28,7nn). V celém okolí Izraele bylo věštění běžné. Způsoby byly rozmanité: z letu ptáku, z podoby mraků (mrakopravci), z vnitřností obětovaných zvířat – především z jater (drobopravci – haruspikové), z letu šípů, z postavení hvězd či prostě losem (i na nejvyšších místech: babylónský král Ez 21,26, moábský král Meša 2Kr 3,4) i králův výrok měl platnost věštby (Př 16,10). I v Izraeli byli odborní věštci (Am 1,1; Iz 3,1-2), i ženy (Ez 21,17nn), také někteří proroci věštili (Mi 3,11 Ez 22,28), i kněžský výrok mohl mít povahu a platnost věštby (1S 1,9nn), i když poslání kněží bylo jiné (Mal 2,7). Stále silněji se ale prosazuje odklon od věštebných způsobů a od věštění vůbec. Zvlášť Dt vyhlašuje boj proti věštěním, řadí je jednoznačně mezi pohanské způsoby, které v Izraeli nemají místo (Dt 18,10nn). Proti Izraeli neplatí věštby ani zaklínadla ani těch nejosvědčenějších odborníků (Nu 23,23). Ne věštci, ale proroci – mluvčí Hospodinovi – ne věštby, ale zvěstování – slovo, které se stalo a stává (Jr 23,25nn), platí a prosazuje se v božím lidu.