Nový

heslo: nový

autor: Grešo Ján
autor: Roskovec Jan  
       
předcházející heslo: novoluní        
následující heslo: Nový zákon

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. chadaš; řec. kainos. V běžném, konkrétním smyslu o n. věcech (král, úroda, dům, roucho), také a zvláště však o skutečnosti přesahující dosavadní zkušenost, někdy až o skutečnosti eschatologické. Skeptický pohled z Kaz 1,9n nic n. na světě nevidí, ulpívá na tom, co se cyklicky opakuje a vrací. Ve smyslu novoty se o n. věcech mluví v souvislosti se zvídavostí Athéňanů (Sk 17,20n). Skutečně n. však vždy přichází od Boha: Iz 42,9; 43,19; 48,6). Výhled k obnově či zcela n. je jedním ze sz výrazů naděje nápravy toho, co je porušené a zkažené. To vyjadřují prorocká zaslíbení, že Hospodin vloží do nitra svého lidu n. ducha (Ez 11,19) a n. srdce (Ez 36,26), i výzvy, aby o ně lidé sami usilovali (Ez 18,31), nakonec pak zaslíbení celkové a radikální nápravy celého stvoření – n. nebe a n. země (Iz 65,17). Podle Jr 31,31 Hospodin uzavře se svým lidem n. smlouvu: tím se zaslibuje stav, kdy človek nebude vnímat Boží zákon jako něco cizorodého, ale přijme Boží vůli za svoji vlastní; jde o nové, které zasahuje samo lidské nitro. Podle Iz 40,31 n. sílu již nyní získává ten, kdo skladá svoji naději v Hospodinu. Už teď je třeba (a možno) zpívat Hospodinu n. píseň (Ž 33,3; 96,1; Ž 144,9; Iz 42,10 srov. Zj 5,9; 14,3).

NZ vyjadřuje význam Ježíše Krista také vyznáním, že právě on je nositelem onoho zaslibovaného nového. Toto vyznání se opíralo jednak o vzpomínku na Ježíšova slova a činy, pro něž byly novost, překvapivost a nonkonformita charakteristické, jednak o završení jeho veřejného působení potupnou popravou ukřižováním a následnými zážitky některých jeho učedníků, které vedly k přesvědčení, že se k němu Bůh nečekaným způsobem přiznal, když jej vzkřísil z mrtvých (zmrtvýchvstání, (vzkříšení). Toto Boží potvrzení Ježíše znamenalo také potvrzení jeho bezvýhradné lásky k lidem, která se tak ukázala jako silnější a trvalejší než onen odpor, který Ježíše přivedl na kříž. Tak byla Ježíšova smrt, reprezentovaná metaforou prolité krve, pochopena jako vrcholné potvrzení Boží věrnosti, uzavření oné n. smlouvy (Žd 8,6-12; 9,15; 2K 3,6), na kterou Ježíš sám odkázal při Večeři Páně (L 22,20; 1K 11,25). Totéž přesvědčení pak vyjadřují i výroky prohlašující, že v Kristu nastalo již n. stvoření (2K 5,17; Ga 6,15), že je možno obléci n. lidství (Ef 4,24; Ko 3,10).

V evangelijním podání o Ježíši je motiv n. nejvýrazněji zachycen v Ježíšových obrazných výrocích o neslučitelnosti n. se starým (záplata z n. látky nevyspraví, nýbrž spíše ještě víc poškodí šaty z látky zchátralé stářím, n. víno, které ještě může kvasit, není záhodno uchovávat ve starých měších, které ztratily pružnost a pevnost: Mk 2,21-22 parr. Mt 9,16-17; L 5,36-39). Ježíšovo veřejné působení vůbec podle evangelií vzbuzovalo zájem, který je v (Mk 1,27) popsán jako úžas nad n. učením, které je plné moci. V janovských spisech je důležitým pojmem, který postihuje obsah a smysl Ježíšova učení, láska. Zdůrazňuje se tam, že výzva k lásce je vlastně starým přikázáním (1J 2,7), neboť Ježíš navazuje na to, k čemu Bůh vedl lidi odedávna, nicméně specifickým obsahem, které lásce dal Ježíš svým sebezříkavým a bezvýhradným příklonem k lidem, je to přikázání nové (J 13,34; 1J 2,8).

Při všem důrazu na to, že n. již s Ježíšem Kristem začalo a je skutečností, která se projevuje v přítomnosti, zůstává i v NZ zachován výhled k poslední (eschatologické) budoucnosti jako definitivní obnově a konečnému naplnění dějin. Večeře Páně je také předjímkou stolování s Ježíšem Kristem v Božím království (Mt 26,29 par). Tento výhled zdůrazňují zejména apokalyptické texty: zaslíbení n. nebe a n. země z Iz 65-66 znovu připomíná (Zj 21) svým výhledem k n. Jeruzalému (srov. t. 2Pt 3,13).