Novoluní
heslo: novoluní
autor: Moravec Jan
předcházející heslo: Noth Martin
následující heslo: nový
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
počátek nového kalendářního měsíce. Hebr. chódeš (=kal. měsíc) nebo r'óš chódeš (=počátek měsíce). Protože kalendářní systemy starověkého Předního východu (s výj. Egypta) byly lunisolární, počítaly se měsíce podle skutečné viditelnosti Měsíce na obloze (viz kalendář).
Z pozdního židovství je doložena tradice, že nový měsíc byl ohlášen, pokud alespoň dva hodnověrní svědci spatřili srpek nového Měsíce. Pokud pozorování nebylo možné, následoval po 30. dnu měsíce předcházejícího. Leč v té době již byl užíván kalendářový systém s délkami měsíců předem spočtenými.
Měsíc byl nahlížen jako božský a jeho cyklus fází byl uváděn do souvislosti s přírodními cykly. Iz 47,13 zaznamenává babylónský zvyk vynášení věšteb o novoluní. Proto mělo novoluní svou roli v kultu, a to i v Izraeli, kde byly pohanské svátky přeznačovány. Ve starší době byla s novoluním spojena hostina a věštba (srv. 1S 20). Na novoluní byla stanovena zápalná oběť (Nu 10,10; 28,11-14) a nebyly dovoleny běžné práce stejně jako o šabatu (narážky v 2Kr 4,23, Am 8,5, Ez 46,1 a Ko 2,16).
Zvláštní postavení mělo novoluní 7. měsíce (Tišrí) – podle Lv 23,24 a Nu 29,1-6 slavnost odpočinutí s předepsanými obětmi a troubením. Po návratu z exilu se začátek profánního roku přenesl od jarní k podzmní rovnodennosti a tak se tento den (začátek měsíce Tišrí) stal začátkem roku (hebr. r'óš ha šáná) a zůstal jím i v současném židovském kalendáři. (Kultický kalendář nadále měsíce nenazýval jmény, ale čísloval, a začínal na jaře.)
Kupodivu nejsou téměř žádné doklady pro kult spojený s měsíčním úplňkem (jen Ž 81,4, kde může jít o narážku na Pesach).