Ageus: Porovnání verzí
ebs>Moravec Bez shrnutí editace |
m (naimportována 1 revize) |
(Žádný rozdíl)
|
Aktuální verze z 28. 3. 2023, 12:19
heslo: Ageus
autor: Prudký Martin
autor: Hájek Blahoslav
předcházející heslo: agapé
následující heslo: agrafa
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. chaggaj Sváteční
, [Narozený ve] svátek
; sr. též m. jm. Chagí (Gn 46,16; Nu 26,15) a ž. jm. Chagíta (2S 3,4; 1Kr 1,5n).
1. Prorok, jenž na počátku perské doby působil mezi judskými navrátilci v Jeruzalémě (spolu se Zacharjášem zmíněn v Ezd 5,1; 6,14). Na základě výroku Ag 2,3 je považován za pamětníka předexilního chrámu; proto mu je tradičně přisuzován vysoký věk. V Septuagintě mu jsou (společně se Zacharjášem) připsány Ž 145-148. Ageus viděl vyvoleného služebníka Hospodinova v Zerubábelovi (Ag 2,23), který byl také jedním z praotců Ježíšových (Mt 1,12; L 3,27).
2. Kniha (sbírka výroků proroka A.) patřící k souboru Malých proroků.Všechny výroky jsou výslovně vztaženy ke druhému roku vlády perského krále Dareia I., tedy 520 př. n. l. (Ag 1,1.15; 2,1.10.20); chronologické údaje stejně jako kompoziční rozvržení látek patří k práci redaktora, jenž měl zřejmě blízko k jeruzalémským kněžským kruhům poexilní doby (v. t. Kněžský kodex, chronistické dílo). Kontextem působnosti hlavní postavy i řadou motivů je kniha A. blízká knize proroka Zacharjáše.
2.1 Členění a obsah. Látku nevelkého spisu lze členit na 4 části: 1. část (1,1-15) obsahuje prorokovu výzvu k novému vybudování jeruzalémského chrámu, jež je adresována místodržiteli Zerubábelovi a veleknězi Jóšuovi, jejich pozitivní reakci i ohlas u lidu. Jedná se o jinou tradici o poexilním budování chrámu než zachycuje kniha Ezdráš (Ezd 1-6). 2. část (2,1-9) ujišťuje budovatele o Boží blízkosti a zaslibuje na tomto místě udílet pokoj (požehnání). 3. část (2,10-19) nejprve formou kněžského poučení objasňuje, že základním problémem a důvodem nesnází navrátilců je jejich kultická nečistota (čistý); Hospodin nežehná dílu poskvrněných rukou (2,14). 4. část (2,20-23) epifanickým obrazem zaslibuje svrchovaný vstup Hospodina do dějinné nouze jeho lidu, Hospodinův triumf nad nepřáteli; poselství je adresováno jen Zerubábelovi, potomku Davidovu. Jemu vyslovené zaslíbení, že je Hospodinem vyvolen jako pečetní prsten, odznak královského úřadu, chápejme jako potvrzení zvláštní úlohy davidovského rodu. tím má být Zerubábel povzbuzen, aby jako služebník přijal roli obnovitele (2,23).
2.2 Situace Jeruzalémský chrám byl r. 586 Babylóňany zničen. Navrátilci jej hodlali obnovit. Jejich první vlna po výnosu perského krále Kýra r. 538 stačila vybudovat jen oltář na jeho původním místě a položit základy chrámu. Pak stavbu přerušily překážky: nepřátelství cizích obyvatel Ezd 4,1-5 a nelibost pozdějšího perského krále Kambýsa, v Bibli nezmíněného. Po nástupu krále Dareia I. na perský trůn r. 522 překážky zmizely, avšak jeruzalémský lid mezitím přivykl pohodlí a ochabl v bohoslužebné horlivosti. Naléhavé výzvy A. i jeho nástupce Zachariáše přiměly lid – prostřednictvím obou vůdců lidu – k obnovení stavebních prací a stavba tak po 18 letech konečně pokračovala.
2.3 Teologie. Zvěst knihy A. je blízká důrazům poexilních kněžských kruhů, které obnovu náboženského života Izraele spojují zejména s kultickou čistotou a novým vybudováním chrámu; teprve taková obnova Božího lidu bude triumfem nad nepřátelskými národy. Těmito důrazy se A. mírně liší od látek Zacharjáše (zejm. Za 1-8), k nimž má jinak velmi blízko.
2.4 Působení. J. A. Komenský se dal inspirovat tímto prorokem když r. 1632 vydal spisek Haggaeus redivivus (Oživený Ageus). Bylo to v době krátké naděje, že reformační církev bude moci v českém království přece veřejně působit – a autor vyzýval k horlivosti víry podobně jako prorok Ag.