Adónis: Porovnání verzí
ebs>Moravec Bez shrnutí editace |
m (naimportována 1 revize) |
(Žádný rozdíl)
|
Aktuální verze z 28. 3. 2023, 12:22
heslo: Adónis
autor: Sláma Petr
předcházející heslo: Adónijáš
následující heslo: Adonísedek
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
název semitského božstva. Jeho kult je doložen ve fénickém Byblu, na jihovýchodě Malé Asie, v Sýrii a na Kypru v 6. st. př. n. l. Později se rozšířil do Athén, Alexandrie a do Říma. Adónidův příběh, dochovaný ve značně rozrůzněné podobě v podání řeckých mýtů i jejich latinských parafrází, se v helénistické době dočkal nesmírné obliby. K jeho konstantním rysům patří to, že pocházel z lidských rodičů, byl milencem bohyně (Afrodité, Isis, Venuše, Ištarty, Inany) a zahynul na lovu divokého kance. Bohyně však proměnila jeho krev v květy fialek (pomněnek či sasanek) a vyprosila pro něj návrat z říše smrti. Adónis se vrací k životu, ale vždy pouze na čas. Toto drama v Byblu připomínal na jaře do ruda zabarvený Adónidův potok
(Nahr Ibrahim), svátky v chrámu Afrodité (Baalaty), i po celém Orientu pěstované tzv. Adónidovy zahrádky, vegetační kultické modely obnovujícího se světa. Motiv hynoucího hrdiny, kterého jeho družka zachraňuje k cyklickému návratu oslavovanému s příchodem jara, sdílí Adónis s Osiridem, Attisem, Baal Hadadem, fénickým Ešmunem, ale zejména s mezopotamským Tamúzem, resp. sumerským Dumuzim. V. t. vegetační kult.
Jméno Adónis souvisí se západosemitským kořenem '-d-n, z něhož je utvořeno obecné hebr. jméno 'ádón, pán.
Tento titul, ovšem v uctivé formě plurálu s přivlastňovacím sufixem, tedy 'adonáj, dosl. mé panstvo,
je v Bibli použit k označení boha JHWH a masoreti zafixovali zvyk nahrazovat Boží jméno právě označením Adonaj.