Satan

heslo: satan

autor: Balabán Milan    
       
předcházející heslo: Sargon        
následující heslo: satrapa

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. sátán, grecizovaně satanás, řec. diabolos, odvozeno od hebr. slovesa s-t-n – stavět se proti (někomu), protivit se, sočit, ale i osočovat, pomlouvat (řec. diabolos od diaballó), tedy protivník, sok, osočovatel. V Bibli figuruje výraz satan většinou jako obecný název označující funkci a charakter, nikoli jako vlastní jméno. Být satanem znamená satanovat, přít se s někým a bojovat proti němu. V sz. naraci o Bileámovi se Hospodinův posel protivil (dosl. satanoval) pohanskému věštci (Nu 22,22). Studna, o niž se Izákovci přeli s gerarskými pastýři dostala jméno Sitná – Satanka, šlo o střet soků, protivníků (Gn 26,20n). (Někdy stojí pojem s-t-n v obsahové paralele s pojmem d-j-n – přít se.) Vedle výrazu s-t-n se objevuje v SZ i obsahově shodné s-t-m (6 ×). Substantivum sátán se nachází v SZ 27 ×, z toho 14 × v Jb, pořečtěné satanás se v NZ vyskytuje 32 ×, z toho 7 × ve Zj, diabolos je v NZ 35 ×. Řec. diabolos je významově blízké hebr. sátán, někdy totožné, většinou se však odlišuje od sz vzoru akcentem na osočování. V NZ se v listech apoštola Pavla mluví o s. v pozdějších epištolách. Slovesné použití s-t-n ve sz příbězích poukazuje na funkci a činnost toho, kdo je označován jako satan. Pelištejci odmítli Davida jako vojenského spojence, aby se v boji nestal naším protivníkem (1S 29,4), doslova: satanem. Také protivník v 1Kr 15,18 je satan (srv. 1Kr 11,14.23.25). V NZ demaskuje Ježíš i Petra jako svého protivníka (satana), neoslovuje tedy nadzemskou démonickou bytost (Mt 16,23). Podobný význam má i J 13,27. Označení satan se může vztahovat i na nepříznivé okolnosti, které zabraňují (satanují) misijním plánům (1Te 2,8). Timoteus má starost o mladé vdovy ve sboru, aby se nedaly satanovou cestou řec. opisó tú sataná (1Tm 5,15), tj. aby se neprotivily Kristu. V nz. pojetí svazuje satan člověka nemocemi i jinak, a tak jej ochromuje (L 13,16). Od tohoto satanského ochromení osvobozuje Ježíš.

Jiným rysem satana je osočování. To ukazuje už prolog ke knize Jób: satan zde ironicky zpochybňuje Jóbovu bezúhonnost a nevypočítavost: Jen vztáhni ruku..., hned ti bude zlořečit (Jb 1,5). V proroctví Zacharjášově stojí satan po pravici velekněze Jóšuy a vznáší proti němu žalobu, ve skutečnosti osočení (Za 3,1). To je základní charakterový znak nz. ďábla. Personifikace koncentrovaného zla v postavě satana je v SZ ojedinělá. Ve SZ je to zmíněný satan, v prologu knihy Jób bytost pověřená Hospodinem nezbytnými funkcemi, v kruhu nebešťanů (synové boží, hebr. b^ené ha-'^elóhím – Jb 1,6). Autor knihy vášnivých úvah chce zdůraznit, že zlé moci ohrožují pokojný stav věcí na Hospodinem stvořené zemi, ale že jejich svádění a řádění je limitováno tím, co mu jeho Pán dovolí. Satan není druhý Bůh, dualismus dobra a zla je vyloučen. Podobná představa je i za metaforickým vylíčením o Hélélovi (kral. Lucifer, shodně s V), synovi Jitřenky (hebr. šachar, známé božstvo ugaritských textů), který spadl z nebe, byv sražen k zemi (Iz 14,12). Na to navazuje i Ježíšův výrok o satanovi padajícímu z nebe (L 10,18). Spekulace o satanovi apokalyptického věku jsou uloženy mj. v knize Zjevení: satan (chápaný jako nadzemská bytost) bude propušťen ze žaláře, pustí se do světového oklamávání lidí, sešikuje je tak, aby mohli obklíčit tábor svatých a bohumilé Město. Bude však jako generální svůdce (řec. planón), zde náhle nazývaný ďábel (řec. diabolos), uvržen do sirného jezera a trvale trýzněn (Zj 20,7). Ve Zj 12,9 je jmenován satan vedle velikého draka, dávného hada a ďábla – jde o různá označení téhož zosobněného koncentrovaného zla, s narážkami na Gn 3, některé Žalmy, některé starověké mýty a líčení v pseudoepigrafních knihách. V NZ proniká clonou apokalyptického zmýtičtění u Ježíše i u Pavla jistota, že tento vládce světa bude vyvržen ven a sražen pod nohy věřících (J 12,31; Ř 16,20). Ale ti, kteří se zásadně odchýlili od cesty víry budou vydáni satanu (1K 5,5), tj. exkomunikováni. Satan je charakteristický svou převlékavostí, může se jevit jako anděl světla (řec. angelos fótos – 2K 11,14) a svodností v jakoby krásné formě. Zde více vypovídá označení diabolos. Viz démon, antikrist.