Panna

heslo: panna

autor: Dušek Pavel    
       
předcházející heslo: paní
následující odkazové heslo: panoš      
následující heslo: panovat

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. b^etúlá, řec. parthenos, lat. virgo. Žena či dívka, která nezná pohlavní styk z vlastní zkušenosti. P. se odedávna těšila velké pozornosti mnoha náboženství. Motiv p. má své pevné místo mimo jiné ve starém egyptském náboženství, v náboženství starého Babylónu, u Řeků i Římanů, u starých Germánů, v buddhismu (panenské početí i zrození Buddhovo), šintoismu, konfucianismu nebo třeba i v náboženství starých Inků. Nemalou kulticko-rituální i mytickou důležitost měla jak v oblasti náboženských tradic, se kterými se setkával ve svých dějinách starý Izrael, tak ve světě Nového zákona. P. jako mýtická postava (či jako archetyp) měla pro mnohé náboženské systémy rozporuplný význam. Mohla být ctěna i obávána. Na jedné straně představovala cosi prapůvodního, neporušeného a čistého, na straně druhé byla svou původností v užším kontaktu se silami Země, pramatky a prapanny zároveň. Byla jí tak dostupná oblast, která jiným zůstává uzavřena. V mnoha různých společenstvích byla navíc žena či dívka v panenském stavu chráněna. Nezřídka bylo její panenství chráněno před nevhodným zásahem jí samotné.

SZ nezdůrazňuje panenství jako ideál asketického odříkání tělesných požitků. Zná však kultický význam panenství, což lze mimo jiné poznat z nařízení, podle kterého si velekněz může vzít za ženu pouze p. (Lv 21,13), případně ze zvláštního postavení panen při bohoslužbách (Pl 1,4). Ve SZ najdeme p. rovněž jako součást mytopoetických vyjádření: potupená panno, dcero sidónská (Iz 23,12), panno, dcero egyptská (Jr 46,11), izraelská panna (Am 5,2), a jiných. Tak nalezneme označení země (Iz 23,12, Jr 46,11), Izraele (Jr 14,17, Am 5,2) a izraelského lidu (Jr 18,13) jako p. Panenství bylo chráněno kultickými a kulticko-sociálními ukazateli, z nichž je možné poznat, jak vysoko mohlo být panenství v SZ době ceněno. V Ex 22,15-16 najdeme směrnici, podle níž ten, kdo svede ještě nezasnoubenou p. , si ji musí vzít za ženu, či alespoň zaplatit obnos ve výši věna panen (Ex 22,16. Srv. také Dt 22,28-29), kde otec postižené p. dostane určitý obnos a dívka zbavená panenství se natrvalo stane ženou toho, kdo ji panenství zbavil. Zvlášť přísná je však pasáž, která vyměřuje trest smrti pro muže, jenž zbaví panenství ženu již zasnoubenou jinému. Trest smrti platí i pro postiženou dívku samu, pokud v případě možnosti nezkusila přivolat pomoc (Dt 22,23-27). Odtud vyplývá hodnota panenství jako vzácného daru, hodnoty, kterou žena vnáší do manželství, tedy daru, jehož zmaření je velmi citelnou ztrátou.

V případě, že muž svou ženu neprávem obvinil ze ztráty panenství v době před uzavřením manželství (a to s úmyslem se své ženy zbavit), musel zaplatit pokutu a se svou ženou, již tímto zneuctil, zůstat do konce života. Pokud se však jeho nařčení ukázalo jako oprávněné, byla jeho žena ukamenována (Dt 22,13-21). S podobnou krutostí bylo možné se setkat i u jiných národů Orientu v té době. Jiným poukazem na vysokou hodnotu panenství je příběh Jiftáchovy dcery, která si od otce vymínila povolení oplakávat dva měsíce před smrtí své panenství (Sd 11,34-40). Na dějinně-náboženské pozadí sz pojetí panenství ukazuje zvyk unášení nevěsty. Nevěstu únos patrně rituálně omlouval před matkou Zemí, ochránkyní panen, z toho, že nebyla s to si své vzácné panenství podržet (Sd 21).

I NZ přistupuje k panenství jako k nezanedbatelné hodnotě. Setrvání v panenském stavu je v NZ vyzdviženo, nikoliv však přikazováno (1K 7,1; 7,25; 7,27). Setrvání panenství je cestou jen některých křesťanů, protože ne každému je dáno, aby bez manželství odolal pokušením (1K 7,1-9). Pavlova rada, aby každý zůstal, jak je, ať už ve stavu svobodném či v manželském svazku, vychází z přesvědčení prvních křesťanů o blízkosti parusie (1K 7,20-28). Podobně nabádá Ježíš v Mt 19,12.

Ježíšova matka Marie je v NZ označována jako p. V evangeliích užitý vyraz parthenos není ekvivalentem hebrejského b^etúlá, které bylo použito v Iz 7:14, tedy v textu citovaném v souvislosti s Mariiným panenstvím (Mt 1,23, srv. též L 1,27). Zatímco řecké parthenos může být použito ve stejném či obdobném smyslu jako hebrejské b^etúlá, hebr. výraz `almá označuje spíše ženu, která ještě neporodila, ale je vzhledem ke svému věku zralá pro sňatek. Přesto bylo slovo parthenos zvoleno v překladu Iz 7,14 již v Septuagintě, která byla dokončena kolem roku 150 př. n. l. O smysl takové podoby překladu se vedou spory, jež se soustřeďují hlavně na kontext této problematické pasáže. Nesporným však zůstává, že samo slovo `almá k biologickému panenství nepoukazuje. Rovněž u slova parthenos mytopoetické vyjadřování nepředpokládá nutně doslovný význam. Dokladem toho jsou nz označení církve jako Kristovy bezúhonné ženy (Ef 5,21-28), nového Jeruzaléma, jako nevěsty ozdobené pro svého ženicha (Zj 21,2) a věřících jako čisté panny, která má být odevzdána Kristu (2K 11,2).