Glosolálie: Porovnání verzí

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
ebs>Moravec
Bez shrnutí editace
 
m (naimportována 1 revize)
 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 28. 3. 2023, 12:19

heslo: glosolálie

autor: Halasová Tereza    
       
předcházející heslo: Girgašejci        
následující heslo: gnóze

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
termín vytvořený na základě řec. laló glóssais (mluvím jazyky), vyskytující se v různých významech a v různých kontextech. V Bibli se jedná o projev spojený s působením Ducha svatého.

Samotný řecký výraz glóssa v NZ označuje jednak jazyk jako orgán (L 16,24), řeč v metaforickém užití (1J 3,18), nebo řeč (Zj 5,9), v různých spojeních odkazuje na jazykové projevy, zejména laló glóssais (mluvím jazyky), které se v NZ objevují v Mk 16,17; Sk 2,1-13; 10,44; 19,6 a také v 1K 12-14.

U apoštola Pavla se toto spojení vyskytuje ve významu, který souvisí s nesrozumitelností jazyků, to, co říká, zůstává tajemstvím (1K 14,2 a jedná se zde o mluvení tajemství na základě puzení Ducha směrem k Bohu. V 1K 14,2-13) Pavel poukazuje na užitek mluvení v jazycích pro jednotlivce,

(ČEP mluvení ve vytržení), ale ukazuje, že proroctví nebo výklad mluvení v jazycích má užitek pro celou církev. (1K 14,3-5).

Apoštol Pavel zároveň vymezuje vztah mluvení v jazycích a modlitby a jasně odděluje modlitbu v Duchu a modlitbu s vědomou myslí (1K 14,14-15), budu se modlit ve vytržení ducha, ale budu se také modlit s vědomou myslí.

Ve Skutcích (Sk 2,4) je slovním spojením řec. laleín heterais glósais označen projev mluvení skutečným jazykem. Galilejští mluví jinými jazyky, posluchači jim rozumějí a chápou obsah sdělení. Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči. Jev je zde vysvětlen a hodnocen okolními lidmi (Sk 2,6-8) a zároveň je označen jako naplnění proroctví (Sk 2,16-18). Tento jev (projev mluvení skutečným jazykem, kterému se mluvčí neučil) se také označuje jako xenoglosie. V rámci Lukášovy teologie jde patrně o interpretaci glosolálie, která by odpovídala misijní strategii rané církve (Sk 1,8) a neodporovala Pavlovu požadavku srozumitelnosti. Nejde o naprostý protiklad, protože i ve Sk 2,13 se mluví o lidech, kteří nerozuměli a Galilejské pokládali za opilé.

Událost modlitby v jazycích najdeme např. i v Sk 10, 46 (bratří ale rozuměli, že chválí Boha, jako tomu bylo i v Jeruzalémě podle Sk 2,11); Sk 19,6.

Zajímavou souvislostí je, že Letnice jsou protipólem zmatení jazyků při stavbě babylonské věže (Gn 11), u jehož počátku byl lidský hřích.