Déšť

heslo: déšť

autor: Moravec Jan    

předcházející odkazové heslo: desky zákona      
předcházející heslo: deska        
následující heslo: Deúel

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků určuje zcela zásadním způsobem podmínky k životu, proto hraje i v biblických textech významnou úlohu. Jeho závažnost vyplývá z klimatických podmínek Palestiny, která na rozdíl od Egypta neměla závlahu zdola, z jarních záplav, ale svlažoval ji děšť shora (Dt 11,10-11).

Na rozdíl od mírného pásma není roční klimatický cyklus v Palestině určován teplotou (léto jako vegetační doba – zima jako doba vegetačního klidu), nýbrž srážkami a má opačný průběh: zima je obdobím vlhkým a vegetační dobou, léto je obdobím sucha a veg. klidu. Doba dešťů začíná obvykle v polovině října a končí na začátku dubna, nejchladnějším a nejdeštivějším měsícem je leden. Od dubna do října neprší. I v rozlohou malé Palestině jsou klimatické podmínky různorodé. Je to dáno polohou na rozhraní středomořské oblasti a pouští: Negevské na jihu a Arabské na východě. Vlhkost a cyklus dešťů závisí na zeměpisné poloze a nadmořské výšce; v zásadě platí, že srážek a zemědělské využitelnosti ubývá od severu k jihu a od západu (od moře) do vnitrozemí. Průměrné roční srážky se pohybují od cca 650 mm (severní přímoří a Galilea) přes 550 mm (centrální pohoří kolem Jeruzaléma), 400 mm (Gaza, Tiberias) po 50 mm jižně od Mrtvého moře. Výrazně teplejší a sušší klima proti okolí má riftové údolí Jordánu.

V deštivých dnech převažují (oproti mírnému pásu) srážky v podobě přeháněk prokládáných slunečním svitem. Srážky přináší západní vítr. Proto jsou nejsilnější na návětrných západních svazích centrálního hřbetu a Zajordánské plošiny (neboť stoupající vzduch se ochlazuje a voda kondenzuje). Tento jev je vidět na všech kopcích v oblasti: severozápadní svahy jsou zelenější než jihovýchodní. Týká se to obou typů srážek, deště i rosy.

Podstatným rysem vodních srážek je jejich nepravidelnost a nepředpovídatelnost, a to jak v rámci jednoho období, tak v meziročním srovnání. Přitom ale dostatek dešťů a jejich správné načasování je rozhodující pro úrodu daného roku. Nedostatek srážek vždy přinášel hrozbu hladu. Proto má očekávání deště silný existenční a náboženský náboj a hraje klíčovou roli v řadě biblických příběhů a obrazů.

Hlavní hrozbou je nedostatek vláhy (deficit 30% znamená suchý rok a neúrodu, tři suché roky po sobě znamenají hladomor – srv. sucho za Elijáše, 1Kr 18,1 či Josefův příběh Gn 41,53nn), proto je déšť a rosa synonymem požehnání a života.

Na úspěšnost sklizně má vliv také přesný průběh deštivého období. Ačkoliv většina (70%) děšťů spadne od listopadu do února, je hlavní pozornost věnována nástupu a konci dešťů (vč. zvláštní terminologie).

První – časné či podzimní deště (hebr. jóré, móré) v říjnu musí vyschlou a ztvrdlou půdu připravit pro orbu a setbu. V říjnu jsou vyhlíženy dešťové mraky na západě (L 12,54; 1Kr 18,44; Jb 29,23); oblaka bez deště jsou proto symbolem planosti (Př 25,14; Ju 12). V některých letech se nástup dešťů zpozdí až do konce prosince, ale následující vydatné deště mohou úrodu zachránit.

Deště na konci období – jarní či pozdní (hebr. malqóš) v první půli dubna jsou nutné pro dozrání obilí a ovoce; přijdou-li však pozdě (během žně), úrodu zničí – což je situace netypická, ale známá (srv. Př 26,1; 1S 12,17).

Suché období trvá od května do září a zhrnuje 3-4 měsíce bez oblačnosti a deště. Jeho roli částečně plní rosa, která poskytuje dostatek vlhkosti pro pěstování ovoce a vinné révy. Rosa je často jmenována spolu s deštěm jako výraz požehnání.

Přechody (cca 6 týdnů) mezi vlhkým a suchým obdobím přinášejí nepříjemné povětrnostní jevy, zejm. suchý a horký východní vítr a přívalové deště s lokálními povodněmi.

Vzhledem k významu d. má hebr. více specifických termínů. Kromě zmíněných to jsou nejobecnější a nejpoužívanější gešem a mátár (řec. ekvivalent hyetos) – Gn 2,5; 7,12; Sk 14,17; Žd 6,7 resp. zerem ve smyslu přívalový déšť (řec. broché) Iz 4,6; Abk 3,10; Mt 7,25.27 aj.

D. a odnětí d. je znamením Boží přízně resp. nepřízně či trestu: 1Kr 17,1; Jr 3,3. Přitom je často kladen důraz na oba aspekty – podzimní i jarní: Dt 11,14; Oz 6,3; Jl 2,23; Jk 5,7. I jejich správný chod je darem H-vým, jak zdůrazňuje Jr 5,24. Ideální stav s dostatkem vláhy je vykreslen v Ž 65,10-14. Naopak obraz suchého roku je v Jr 14,1-6. Sucho je typickým Božím trestem: Ag 1,10-11. Analogickým trestem je, když má déšť podobu lokálních přeháněk, které nezavlaží celou zemi: Am 4,7.

Bůh déšť dává = hebr. nátan. Déšť je Božím darem par excellence. Tak je tomu i v kenaanském pohanství – proto se zásadní spor mezi Hospodimen a Baalem řeší otázkou, kdo může zadržet nebo seslat déšť, tedy úrodu a život (1Kr 17-18).

Podobně i jiné dary mohou pršet (hebr. m-tet-r) jako déšť: např. mana Ex 16,4; Ž 78,24. Ale také trest a zhouba, např. oheň a síra na Sodomu Gn 19,24; Ž 11,6.

Zásadně platí, že všechny povětrnostní (i jiné přírodní) jevy jsou podřízeny výlučně a přímo Hospodinu: Jb 36,26nn; Jb 38-39; Dt 11,13-17.

V. t. rosa, vítr, mrak, mračno.