Jb 38,1: Na to odpověděl Jóbovi ze smrště Hospodin slovy:
Jb 38,2: "Kdo to zatemňuje úradek Boží neuváženými slovy?
Jb 38,3: Nuže, opásej si bedra jako muž, budu se tě ptát a poučíš mě.
Jb 38,4: Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom.
Jb 38,5: Víš, kdo stanovil její rozměry, kdo nad ní natáhl měřicí šňůru?
Jb 38,6: Do čeho jsou zapuštěny její podstavce, kdo kladl její úhelný kámen,
Jb 38,7: zatímco jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol?
Jb 38,8: Kdo sevřel moře vraty, když se valilo z lůna země,
Jb 38,9: když jsem mu určil za oděv mračno a za plénku temný mrak,
Jb 38,10: když jsem mu stanovil meze, položil závory a vrata
Jb 38,11: a řekl: »Až sem smíš přijít, ale ne dál; zde se složí tvé nespoutané vlnobití!«
Jb 38,12: Zdali jsi ty někdy za svých dnů dal příkaz jitru a vykázal jitřence její místo,
Jb 38,13: aby se chopila okrajů země a svévolníci byli z ní vytřeseni?
Jb 38,14: Země se mění jak hlína pod pečetidlem, ale oni tu stojí, ač jsou jen šat.
Jb 38,15: Svévolníkům bude odepřeno světlo a zvednutá paže bude přeražena.
Jb 38,16: Přišel jsi až ke zřídlu moře, procházel ses po dně propastné tůně?
Jb 38,17: Byly ti odkryty brány smrti, brány šeré smrti jsi spatřil?
Jb 38,18: Postřehls celou šíři země? Pověz, znáš-li to všechno.
Jb 38,19: Kde je cesta k obydlí světla? Kde má své místo temnota?
Jb 38,20: Můžeš je vykázat do jejich hranic? Máš ponětí o stezkách k jejich domu?
Jb 38,21: Tušil jsi, že se jednou narodíš a jak velký bude počet tvých dnů?
Jb 38,22: Přišel jsi někdy ke skladům sněhu, spatřil jsi sklady krupobití,
Jb 38,23: které si šetřím pro časy soužení, pro den války a boje?
Jb 38,24: Kde je cesta k místu, kde se dělí světlo? Odkud se žene na zemi východní vítr?
Jb 38,25: Kdo vyryl koryta povodni a bouřnému mračnu cestu,
Jb 38,26: aby pršelo na liduprázdnou zemi, na poušť, v níž člověka není,
Jb 38,27: aby se napojila místa pustá a zpustošená a vzešla mladá tráva?
Jb 38,28: Má snad déšť otce? Kdo zplodil krůpěje rosy?
Jb 38,29: Z čího lůna vyšel led? Kdo rodí nebeské jíní?
Jb 38,30: Vody tuhnou na kámen, zamrzá hladina propastné tůně.
Jb 38,31: Dovedeš spoutat mihotavý třpyt Plejád nebo rozvázat pouta Orióna?
Jb 38,32: Vyvedeš hvězdy zvířetníku v pravý čas a povedeš souhvězdí Lva s jeho mladými?
Jb 38,33: Víš, jaké jsou řády nebes? Ty jsi je ustanovil, aby dozírala na zemi?
Jb 38,34: Pozvedneš svůj hlas k oblaku, aby tě přikryla spousta vod?
Jb 38,35: Posíláš snad pro blesky, aby přišly a ohlásily se ti: »Tu jsme«?
Jb 38,36: Kdo dal ibisovi moudrost a kohoutovi rozum?
Jb 38,37: Kdo je tak moudrý, aby sečetl mraky? Kdo složí nebeské měchy,
Jb 38,38: když prach se v slitinu spojí a hroudy k sobě přilnou?
Jb 38,39: Můžeš ulovit pro lva kořist a uspokojit lačnost lvíčat,
Jb 38,40: když se krčí v peleších, číhají ve svém doupěti v houští?
Jb 38,41: Kdo opatří úlovek krkavci, když jeho mláďata volají k Bohu a bloudí bez potravy?
Jb 39,1: Znáš čas vrhu skalních kozorožců? Opatrovals laň, když rodí?
Jb 39,2: Počítáš měsíce, kdy jsou březí, a znáš čas jejich vrhu,
Jb 39,3: jak se skloní, vrhnou svá mláďata, svých bolestí pozbývají?
Jb 39,4: Jak jejich mláďata sílí, volně si rostou, odběhnou a už se k nim nevracejí?
Jb 39,5: Kdo vypustil divokého osla na svobodu, kdo uvolnil řemení stepnímu oslu,
Jb 39,6: jemuž jsem za domov vykázal pustinu, solnou pláň za příbytek?
Jb 39,7: Posmívá se městskému hluku, neposlouchá povyk poháněče,
Jb 39,8: na horách slídí po pastvě, pídí se po zeleni.
Jb 39,9: Bude ti chtít jednorožec sloužit či nocovat u tvého krmelce?
Jb 39,10: Připoutáš jednorožce provazem k brázdě, bude snad za tebou doliny vláčet?
Jb 39,11: Důvěřuješ mu, protože má tak velkou sílu? Ponecháš mu výtěžek své práce?
Jb 39,12: Věřil bys mu, že tvé zrno sveze a shromáždí na tvůj mlat?
Jb 39,13: Pštrosice mává křídlem, není to však peruť s brky čápa;
Jb 39,14: svá vejce ponechává na zemi a zahřívá je v prachu,
Jb 39,15: zapomíná, že je noha může rozšlápnout a polní zvěř zdupat.
Jb 39,16: Se svými mláďaty zachází tvrdě, jako by nebyla její, nemá strach, že bude její námaha marná.
Jb 39,17: Bůh totiž odepřel dát jí moudrost, nedal jí ani díl rozumnosti.
Jb 39,18: Když se však vyplašena vymrští, je jí k smíchu kůň i s jezdcem.
Jb 39,19: Dal jsi snad koni bohatýrskou sílu, přioděl jsi jeho šíji hřívou?
Jb 39,20: Docílíš, aby poskakoval jako luční kobylka? Jeho vznešené frkání vzbuzuje strach,
Jb 39,21: v dolině hrabe nohama, rozjařen silou, má-li vytáhnout proti ozbrojencům,
Jb 39,22: vysmívá se strachu, neděsí se, před mečem se neobrací.
Jb 39,23: Toulec nad ním chřestí, blýská se kopí a oštěp,
Jb 39,24: s burácením se řítí po zemi, až se chvěje, nedá na nic než na zvuk polnice,
Jb 39,25: zařehtá, kdykoli polnice zazní, zdaleka větří bitvu, povely velitelů a válečný ryk.
Jb 39,26: Řídí se snad sokol tvým rozumem, když vzlétne, rozprostře křídla k jihu?
Jb 39,27: Což se na tvůj rozkaz vznese orel, aby si vysoko udělal hnízdo?
Jb 39,28: Přebývá a nocuje na skále, na skalním útesu, nepřístupném místě.
Jb 39,29: Odtud vyhlíží pokrm, dodaleka hledí jeho oči.
Jb 39,30: Jeho mláďata střebají krev, a kde jsou skolení, tam je i on."