Daň

heslo: daň

autor: Balabán Milan    
       
předcházející heslo: Damašský spis        
následující heslo: Dan, Danovci

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků způsob přerozdělení zisku ve prospěch společných potřeb státu nebo obce je institutem známým ve všech významnějších historických oblastech. V královské době se v Izraeli rozvinula celá soustava přímých i nepřímých daní, které se staly tak tíživými, že byly jednou z příčin rozdělení říše (1Kr 12,4).

Za vlády diadochů se ve velké části Sýrie platily daně nepřímo, prostřednictvím měst. Římané sice snížili daňovou zátěž (většinou tvořily daně čtvrtinu zisku), ale jejich vybírání bylo svěřeno soukromým společnostem, které do plateb zahrnovaly i své náklady. Jejich pracovníci (výberčí daní) byli proto často nenáviděni. Zásadně se povinnosti platit daně Židé i křesťané podrobovali. Mohli se opřít o dobře doložený Ježíšův výrok (slovo o penízi daně), který naznačoval, že království Boží není konkurentem pozemských říší: Mk 12,13-16parr.; TomEv 100; Papyrus Egerton 2, 2 recto (zde Ježíš jen odmítá položenou otázku) a výrok Pavlův (Ježíšovou tradicí patrně inspirovaný) o tom, že každý se má podřizovat vládní moci (Ř 13,7). To byla teologicky závažná tradice, která sice nepopírala sociální charakter křesťanské naděje, ale bránila její mocenskopolitické prosazování. Nešlo jen o apologetický zájem (apologie), ale spíš o zájem misijní. Podobnou taktiku doporučuje Pavel i v osobních vztazích v rámci rodiny (1K 7,12-16).

Soupis lidu se prováděl pro stanovení d. Je příznačné, že Lukášovo evangelium vypravuje, jak se Ježíš narodil rodičům, kteří se daňovému soupisu podrobili (L 2,1-7).

V době poexilní nabyla zvláštní váhu chrámová daň. Půl šekelu se podle Ex 30,12 platilo již před příchodem do země zaslíbené. Tím bylo vybíraní chrámové daně zpětně zakotveno v samotných počátcích Izraele. Vlastní chrámová d. byla požadována od doby Nehemjášovy, viz směnárníci. Židé neodmítali římskou měnu jen proto, že byla znesvěcena obrazem císaře. Je doloženo že zhruba v době Ježíšově bylo třeba chrámovou d. platit tyrskými mincemi, na nichž byl zobrazen bůh Melqart. Důvod byl zřejmě ten, že tyrská měna byla stabilní. Ke chrámové d. se váže vyprávění z Mt 17,24-27. Kromě toho se platily i desátky pro kněze i levity, jejichž výška kolísala. V. t. clo.