Výběrčí daní
heslo: výběrčí daní
autor: Balabán Milan
předcházející heslo: vůz
následující heslo: vybrat
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
vybírání daní bylo běžným jevem od nejstarších dob. Nezáleží na tom, zda šlo o daně povahy naturální (zemědělské produkty nebo objekty), pracovně povinnostní (různé formy robot
, povinná vojna
) nebo peněžní (zvl. cla). K výběru daní (všeho druhu) a k zajištění jejich realizace byli odedávna stávajícími rozhodujícími institucemi pověřováni muži, kteří se měli osvědčit jako výběrčí
. Tak tomu bylo i v Izraeli, zvláště od doby, kdy byly zavedeny nucené práce
(hebr. devar-ha-mas) za vlády krále Šalomouna (1Kr 9,15). Jako důvod drastických daňových opatření krále uvádí biblické podání získání prostředků pro vybudování chrámu, panovnického paláce, jeruzalémských hradeb apod. Obtížení jhem
(1Kr 12,10) bylo za Šalomounova syna Rechabeáma tak drastické, že to vedlo k rozdělenému království
(1Kr 12). Rechabeámův vysoký dohlížitel nad nucenými pracemi Adorám byl lidem ukamenován (1Kr 12,18). Stanovení a výběr daní (v jakékoli formě) souviselo se vznikem státu. V Izraeli na to upozornil Samuel v čase, kdy se lid domáhal krále (1S 8,10-18). Výběrčí daní lze předpokládat ve všech dějinných etapách Izraele a Židovstva. Peněžitá daň pro krále
(hebr. middat ha-melech) za času Nehemjášova je zmiňována v Neh 5,4. Výběrčími
- zprostředkovateli byli šlechtici (hebr. chórím) a představenstvo
(hebr. segáním); tito instituční činitelé půjčovali svým bratřím na lichvářský úrok
(Neh 5,7). Klasickými výběrčími peněžité daně, cla, byli publikáni, celníci. Ježíš se i k těmto lidem nenáviděným výběrčím choval s velkorysou otevřeností a zahrnul i je do sféry milosrdenství a odpuštění. Viz daň, clo.