Dějiny spásy

heslo: dějiny spásy

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: dějiny působení Bible        
následující heslo: Dekapolis

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků pokus o vytvoření rámce, který by umožnil konstrukci biblické teologie, formulovaný v 19. st. německým pietistickým teologem J. Hofmannem (1810-1877). Předpokládá, že většina kanonických knih svědčí o postupném Božím zjevení (zjevování) v dějinách, které slouží ke spáse lidí. Jde o projekt, který byl právem kritizován, protože záměrem biblických autorů, kteří vyprávěli konkrétní příběhy zasazené do dějin, nebylo vytvářet koncepci dějin spásy, která by jakožto součást obecných dějin byla jejich jádrem a červenou nití a umožnila by v nich orientaci. Vždy je hlavním zájmem přímá konfrontace čtenáře (posluchače předčítání) s Bohem. Představa d. s. byla do značné míry ovlivněna pořadím knih v biblickém kánonu, zejména septuagintním. Přesto vyjadřuje idea d. s. některé legitimní skutečnosti, které spojují více biblických vrstev a knih.

1. Za prvé je zřejmé, že Bible vypráví dějiny, k nimž má její svědectví přímý vztah (zjevení; svědectví).

2. Za druhé jde o vyprávění, které samozřejmě zahrnuje dějinný rozměr v tom smyslu, že počítá s nezvratnou dějinnou posloupností, především s tím, že při výkladu NZ musíme předpokládat znalost SZ, zatímco při výkladu SZ znalost NZ předpokládat nemůžeme. Zdánlivě samozřejmý poznatek, jehož respektování zdaleka samozřejmostí není.

3. Konečně nelze popřít jisté stopy vědomé koncepce, například když Pavel říká: Když se naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna (Ga 4,4). Zde se již počítá se záměrem, podle něhož je Ježíšův příběh zasazen do určitého místa dějin. Podobný dějinný projekt předpokládají i Pavlovy úvahy o spasení Židů na konci dějin v Ř 11 a zejména formule víry (=evangelium) v 1K 15,3b-5, kde je nezvratitelný vztah k Písmu vyjádřen jednoznačně jako splněné zaslíbení. Nepřímo (hlavní záměr je relativizovat význam chrámu pro spasení) vyjadřuje d. s. Štěpánova řeč ve Sk 7. Také základní rozvržení dvoudílného spisu Lukášovo evangelium – Skutky apoštolů vykazuje rysy blízké koncepci d. s., včetně synchronizace příběhu Ježíšova se světovými dějinami v L 2,1 a L 3,1-2. Základní spekulace d. s. o celkovém, kanonickém projektu dějin je však iluzí, a proto současná biblistika shrnuje svrchu uvedené skutečnosti spíše tím, že mluví o dějinnosti Božího zjevení. V. t. čas, věk.