Čin

heslo: čin

autor: Balabán Milan    
       
předcházející heslo: čest        
následující heslo: čísla

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. ma`<sup>a</sup>lál, ma`^asé, řec. epitédeuma, ergon, prágma. Oba hebr. výrazy označují činění či konání, první z nich (ma`<sup>a</sup>lál) vystihuje většinou konání zlé či přímo bohaprázdné, druhý je spíše kladný, i když ne všude. Řec. epitédeuma LXX se nevyskytuje v NZ, toliko velmi sporadicky epitédeios – co je nezbytné či výhodné. Nejvíc se v NZ objevuje výraz ergon, znamená práci či dílo, jde v různých modifikacích o činy, skutky, zaměstnání nebo i věc – případ. Výraz prágma znamená skutečnost, událost, případ; to, co je uděláno,nebo co je třeba udělat, tedy úkol, někdy právní jednání, ale i proces. – Jedná se o č. Boží nebo lidské. Charakterizovány jsou dobré nebo zlé činy lidí, údivná a zásažná činnost Boží, v NZ je rozvinuta problematika dobrých či zlých č-ů – skutků a zvl. vztah víry a skutků. Otázku, jak se pozná, zda je konání člověka dobré, ryzí, předkládá v mudroslovném pásmu SZ kniha Přísloví (Př 20,11). Č-y stojí v obsahové paralele s cestou (hebr. derech) – Jr 4,18; 7,4n; 18,11; Ez 36,31; Oz 4,9; 12,3; Za 1,6 aj. Počínat si svévolně znamená jednat nevěrně (Neh 9,33). V Sír 3,8 je v obsahové rovnováze skutek a slovo (hebr. dávár). Lidský č. se má stát osvobozujícím slovem pro druhé. I všední, každodenní konání za účelem obživy má svou dobrou platnost před Bohem Např. práce na poli či jiné hospodářské práce (Sd 19,16; 1S 25,2 aj.) K nezbytným a duši prospěšným č. patří i služebné dílo pro Hospodinův dům (1Pa 23,24), tedy služba liturgická. Zlé činy mají ve SZ charakter modlářský, nebo alespoň příchuť idolatrie. Modloslužba a nedostatek (nebo absence) mravnosti jdou často ruku v ruce. To platí např. o zlém jednání Nábalově (1S 25,3), o modloslužebných skutcích v Gilgálu (Oz 9,15). Takové jednání (zapáchající baalismem atp.) uráží Hospodinovu čest (Ž 106,29). Poskvrňující činy nevěrného Izraele porušují Boží věrnost (Ž 106,39). Proto je dílo Hospodinovo v principiálním protikladu proti modlářským pitkám (Iz 5,12). Normou lidského chování je Hospodinova smlouva s lidem (Ex 34,10). NZ staví do protikladu lidské č. (skutky) z protibožské inspirace (J 8,41) a to, co člověk činí z mocného popudu Ježíšova (J 14,12). Ježíšovy dobré činy nevyvěrají automaticky z Ježíšova dobrého srdce, nýbrž jsou č., které svému synusvěřil sám Otec (J 5,36). Pavel staví z polemických důvodů (židovské chápání dobrých činů jako pojištění Boží spásy) proti činům víru (Ř 9,32; 11,6; Ga 2,16; Ef 2,9 aj.). V. t. soteriologie. Jakub rozpoznal nebezpečí, že se víra stane pouhou ideologií, nikoli semeništěm dobrých rozhodnutí a činů, dospěl k závěru, že víra bez skutků nespasí (Jk 2,14.18.21n.24). Nutno se vyvarovat mrtvé víry i mrtvých činů. Pavel nepracuje jen slovem (zvěstováním spásy), nýbrž i skutkem – č., jež víru dokumentují (Ř 15,18; Ko 3,17). Sz. i nz. B. se orientuje na činy Hospodinovy, Boží a Kristovy. Žalmy zpívají o manifestačních činech našeho božského Pána, a ty jim připadají jako naprostý zázrak (Ž 77,12). Činům Panovníka se nevyrovná zhola nic, žádný člověk, žádný bůh, žádný jev (Ž 86,8). Jsou to činy konané ve prospěch Izraele a prodchnuté smlouvou (hebr. b<sup>e</sup>rít) – Ex 34,10. Skvělým průkazem Božího konání je dílo stvoření (Ž 8,7; 104,32aj.) Aby to člověk mohl pochopit a zvážit, musí respektovat písemné Boží dílo, jímž jsou tabule Zákona (Ex 32,16). Vše, co Bůh jako stvořitel dělá a podniká má sice jakousi matnou obdobu v uměleckém tvoření člověka (místo b-r-' – stvořiti se užívá o Božím stvořitelském díle i slovesa `-s-h – dělati), ale jde o věc údivně radikálně novou. Všechny dobré činy lidí jsou založeny na stvořitelském a spasitelském činu samotného Boha a drží pohromadě výkupným úsilím Kristovým. V. t. soteriologie – Pavel, skutek.