Akrostich

heslo: akrostich

autor: Tomášek Petr
autor: Moravec Jan  
       
předcházející heslo: Akór        
následující heslo: Aksa

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků literární forma (většinou u poetických textů), kde počáteční písmena jednotlivých veršů, půlverší, či strof tvoří dohromady slovo (často vlastní jméno), či větu. Zvláštní variantu tvoří tzv. alfabetický a., kde počáteční písmena veršů dávají postupně všechna písmena abecedy.

Alfabetický a. je často užíván ve sz. hebrejské poezii, především v Žalmech. Tím je určen počet veršů takovýchto textů na 22 podle počtu písmen hebrejské abecedy. Tak je tomu v Ž 25; Ž 34; Ž 37; Ž 111; Ž 112; Ž 145 nebo v básni o ženě statečné v Př 31,10-31. Z toho také vyplývá, že Ž 9-10 tvořily původně jeden celek, neboť dohromady tvoří jeden (byť neúplný) a. Nejrozsáhlejší Ž 119 je členěn do 22 strof po 8 verších, přičemž příslušným písmenem začíná všech 8 veršů strofy.

Některé biblické a. nejsou úplné. To lze částečně vysvětlit tím, že tvar textu, který máme doložen v nám známých biblických pramenech, nepředstavuje jeho originální verzi (srv. Ž 9-10). V některých případech však nalezneme odchylky, které zřejmě odrážejí abecedu s jiným pořadím písmen, především se záměnou písmen Ajin a Pé, viz třikrát v Pl 2; 3; 4 a srv. též Ž 10. Podobné alternativní pořadí je doloženo epigraficky nápisem z Izbet Sartá.

Fenomém a. má svoji paralelu v babylónské literatuře (nejznámějším textem užívajícím tuto formu je tzv. babylónská teodicea), kde se ovšem vzhledem k tomu, že text je psán v klínopise, nejedná a nemůže jednat o a. alfabetický. Podobně jako v biblické literatuře i v babylónských textech se setkáváme s žánrem hymnu (k tomu srv Ž 145), modlitby (viz Ž 25) a mudroslovné básně (srv. Př 31,10-31).

Funkce a. je mezi badateli předmětem sporu. Dle jedněch mohl představovat písařskou hříčku, mnohem spíše se však jednalo o mnemotechnickou pomůcku k snažšímu zapamatování textu a pro usnadnění jeho recitace. Lze jej také považovat za poetický prostředek, podobný jako našemu rýmu. Užití a. rovněž může souviset s tím, že abeceda měla zřejmě magický charakter.

A., jež dávají slovo, obzvláště něčí jméno, mohla též fungovat jako jakýsi zašifrovaný podpis tvůrce textu, aby nebylo možné přiřknout text někomu jinému, aniž by byl text změněn.

A. byl oblíbený též v mimobiblických textech, nacházíme jej např. v kumránských textech, či ve starokřesťanské syrské literatuře.