Logos

heslo: logos

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: logia        
následující heslo: Lócheš

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků slovo, (hebr. dávár, řec.logos), výraz pro Boží důležitý výrok (např. Iz 2,3; Mi 4,2 – Slovo Hospodinovo, jeho výroky spravedlnosti, 2S 7,4 – vyjádření Boží vůle v konkrétní situaci. V janovských spisech je Slovo – Logos obrazným vyjádřením pro celek Ježíšova vystoupení, pro jeho vtělení (J 1,14) i pro to, že Ježíš je v celém svém příběhu výkladem (exegezí) Boha (J 1,18 – řec. exégúmai). V řecké tradici je logos jako pojem nauky a filozofie výrazem pro řád veškerenstva (Hérakleitos, zhruba 500 př. n. l.). Stoikové učení o Logu dále rozpracovali. L. jako projev božství zahrnuje proporce světa (spravedlnost) a roli člověka v něm. Člověk jako mluvící bytost tento řád umí vyjádřit a je za něj spoluodpovědný (Chrysippos, okolo 250 př. n. l). V díle diasporního Žida Filóna Alexandrijského hrál pojem l. (božský Logos) zásadní roli. Původ pojmu l. v Janově evangeliu nelze jednoznačně stanovit, vedle řecké a henénistické tradice přichází v úvahu zejména sz. tradice a helénistický judaismus (Filón). Janovo evangelium pomocí pojmu l., vyjádřilo dosah Božího jednání, které se projevilo v Ježíšově příběhu. Ve Zj 19,13 je Ježíšovým slavnostním jménem Slovo Boží.

V dějinách dogmatu se l. v tomto smyslu stal základním pojmem christologie a učení o Boží Trojici. Vyjadřuje funkci Ježíše jako zjevení Božího, tj. odhalení Božího věčného záměru v konkrétním místě a příběhu dějin. V. t. preexistence.