Juda Makabejský

heslo: Juda Makabejský

autor: Mrázek Jiří    
       
předcházející heslo: Juda        
následující heslo: Judas Galilejský

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků nejvýznamnější vůdce makabejského povstání. Judsko bylo od roku 198 př. n. l. součástí Seleukovské říše, jejímž centrem byla helénizovaná Sýrie. V roce 167 př. n. l. král Antiochos IV. Epifanés vydal edikt, který zakazoval židovské náboženství. Současně také zasvětil jeruzalémský chrám Diovi Olympskému a nařídil židovskému obyvatelstvu, aby nadále obětovalo řeckým bohům. V pozadí tohoto ediktu zřejmě stála snaha ideologicky sjednotit říši, která byla příliš nesourodá. Juda, spolu se svým otcem Matatjášem a svými bratry (Jan, Eleazar, Jonatan, Šimon; 1Ma 2,1-5) zahájili partyzánskou, guerillovou válku a postupně pod své vedení sjednotili všechna ohniska odporu v zemi. Hlavním vůdcem byl právě Juda (1Ma 3,1n). V letech 167-161 př. n. l. vedl se střídavými úspěchy boj, který postupně přerostl z guerillových útoků do regulérní války. V roce 164 př. n. l. se mu podařilo obsadit Jeruzalém a znovu posvětit Chrám (tuto událost dodnes připomíná židovský svátek chanuka). Podařilo se mu vyjednat zrušení zákazu a relativně příznivé podmínky na Seleukovcích, kteří mezitím měli vlastní problémy a nemohli se plně věnovat povstání na jihu země. Nicméně Judův pokus získat větší míru nezávislosti vyvolal nové boje a v nich roku 161 Juda padl. Vůdcem povstání se po jeho smrti stal Jonatan a po něm Šimon (Jan a Eleazar také padli v různých bojích).

Juda byl charismatickým vůdcem na způsob starozákonních soudců. Vedl osvobozovací boj, ale nestal se stálým regulérním vládcem. Teprve jeho bratři a nástupci založili dynastii a legitimovali svou vládu tím, že přijali funkci velekněze. Už Juda však podnikal kromě bojových akcí také diplomatické aktivity a navázal první spojenectví s Římem (tedy s úhlavními nepřáteli Seleukovců).

O Judově životě a činech nám zachovaly informace biblické knihy Makabejské. Tyto knihy se však zachovaly pouze v řeckém překladu Bible (tzv. Septuagintě) a jsou tedy řazeny mezi apokryfy či knihy deuterokanonické. První a Druhá Makabejská nejsou psány na pokračování, jak by napovídal jejich název, nýbrž nabízejí dvě rozdílné, navzájem nezávislé perspektivy. První Makabejská je spíše historickým pojednáním. Hodnotí vývoj od povstání k makabejské (a později hasmoneovské) vládě jednoznačně pozitivně. Druhá Makabejská nabízí výrazněji teologickou reflexi událostí a vysloveně pozitivně hodnotí zřejmě právě jen Judu, který zůstal bojovníkem na způsob soudců a nepřivlastňoval si vládu.