Proroctví

heslo: proroctví

autor: Balabán Milan    

předcházející odkazové heslo: proroci zadní
předcházející odkazové heslo: proroci velcí
předcházející odkazové heslo: proroci přední
předcházející odkazové heslo: proroci malí
předcházející heslo: propuštěnci        
následující heslo: prorok, prorokovat

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. n^evú'á, řec. proféteia znamená trojí:

1. konkrétní živé poselství v určité chvíli,

2. slovo proroka, jež je použito v NZ jako citát dotvrzující, že určité slovo SZ se v dějinné situaci nz. doby naplnilo,

3. celkové poselství sz. proroků.

2Pa 15,8 mluví o aktuálním prorockém poselství Azarjáše, který vyzval krále Ásu, aby podnikl něco radikálního vnějším i vnitřním zmatkům v zemi (např. aby likvidoval modly). Tento muž, syn Ódedův, tak jednal pod tlakem Božího ducha (hebr. rúach '^elóhím) – 2Pa 15,1. V 2Pa 9,29 je zmíněno proroctví Achijáše Šílošského, jež krátkou prorockou řeč o roztržení království pronesl při setkání s Jarobeámem na jakémsi (patrně kultickém) poli (1Kr 11,29-39). To souhlasilo s příběhy (hebr. divré) Nátanovými a viděními (hebr. ch^azót) nazírače Jeeda. To celé spadalo do příběhů Šalomounových (hebr. divré š^elómó).

V NZ jsou jako proroctví označena různá prorocká slova, výroky či řeči nz. proroků, charismaticky vybavených lidí působících v nz. církvích (sborech) vedle apoštolů a učitelů, jakož i jiných duchovně obdařených bratří – Ř 12,6; 1K 12,10 aj.; 1Te 5,20 (ČEP: prorocké dary). V 1Tm 1,18 připomíná Pavel Timoteovi prorocká slova, jež byla o tomto synu ve víře pronesena (patrně soukromě) – tím měl povzbuzen k duchovnímu boji. Celý text určité bibl. knihy je míněn ve Zj 22,7 – proroctví této knihy, tj. Zjevení Janova (srv. Zj 1,3). Konkrétních sz. textů se týká slovo o proroctví v Písmu (řec. proféteia grafés)(2Pt 1,20), ta nevznikají z vůle pisatelů, nýbrž z mocného popudu Ducha. Zj 11,6 nazývá proroctvím dobu prorokování dvou svědků, tj. Mojžíše a Elijáše. V jednom případě (Mt 13,14) je citováno slovo proroctví Izajášovo (řec. proféteia ésaiú), o němž se Matouš domnívá, že se v Ježíšovu času naplňuje.

Proroctví jako celek prorockých řečí i jednotlivých výroků nemá podat věštecký přehled události, které se dostaví a které je tedy čekati. Proroci jsou především kazatelé, kteří připomínají Boží úmysly s Izraelem i celým světem. Každý prorocký spis má svůj akcent a barvu, Ámos je jiný než Zacharjáš. Úmyslem proroků bylo volat k naprostému obrácení (Oz 14,2 – Navrať se, Izraeli, k Hospodinu, svému Bohu) – od model k živému Bohu (1Te 1,9). Ano, jsou v Bibli i jakési nárysy světových událostí, vykreslen je jejich sled i křižovatkové okamžiky zvratů a nástupů nového. Ve SZ je to kniha Daniel, ta však nepatří v hebr. kánonu mezi spisy prorocké, jsou to jakési vzrušené spekulace s výraznými prvky zjevené pravdy. (Kromě toho jsou tu i jiné apokalyptické pasáže (v. t. apokalyptická řeč, apokalyptika), např. Zacharjáš.) V NZ je to apokalyptická kniha Zjevení Janova. Ani tady nejde především o nějaký jízdní řád dějin (jako u Svědků Jehovových), nýbrž o dramatické dějinně kosmické zarámování poselství, jež projevují starost o zdraví a duchovní sílu maloasijských křesťanských obcí. Proroctví SZ i NZ chtějí volat k odpovědnosti tady a teď. V. t. prorok.