Posměch, posměvač: Porovnání verzí
ebs>Moravec Bez shrnutí editace |
m (naimportována 1 revize) |
(Žádný rozdíl)
|
Aktuální verze z 28. 3. 2023, 12:22
heslo: posměch, posměvač
autor: Roskovec Jan
předcházející heslo: poslušnost
následující heslo: posmrtný život
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
posměch je výrazem skutečné či domnělé povýšenosti, nástrojem ponížení druhého, výrazem pohrdání, často vyjadřuje radost ze škody druhého. České výrazy posmívat se, posměch, posměvač
jsou v Bibli, zvláště ve SZ, překladem celé řady termínů, označujících postoje či gesta výsměchu či pohrdání. Posměch je v Bibli zpravidla odsuzován jako projev zpupnosti (drzosti), zejména u těch, pro něž se stal charakteristickým postojem – u posměvačů (hebr. tvary slovesa l-j-c, LXX často loimos): Ž 1,1; Př 1,22; 9,7.8.12; 13,1; 14,6; 15,12; 19,25.29; 20,1 (připomenuto, že posměvače z člověka může učinit alkoholové opojení); Př 21,24 (posměvačství roste z pýchy); Iz 28,22; 29,20 (vyhlíženo vyhlazení posměvačů spolu s ukrutníky
).
Jen v některých případech je výrazem posměchu přímo smích (hebr. s-ch-q, řec. (kata)geló, subst. gelós): tak např. Jr 48,26.27.39; Jb 12,4; Ž 52,8. Od příbuzného slovesného kořene c-ch-q odvozuje Gn 17,17; 18,12.13.15; 21,6 význam jména Izák: Sářin smích je nejprve výsměchem neuvěřitelné zprávě, teprve když Hospodin svůj slib uskuteční a oznámený syn se narodí, stává se smích výrazem radosti. Posměch je možno vyjádřit také gesty či zvuky: v prorockých textech (Jr 18,16; 19,8; 25,9.18; 49,17; 50,13; 51,37; Mi 6,16; Sof 2,15) se mluví o (posměšném) hvízdání (či snad syčení? hebr. š-r-q). Zde je posměch součástí hrozby Hospodinova trestu – posměch nad porážkou a zpustošením země, kterou Hospodin vydal jejím nepřátelům, tedy vlastně posměch oprávněný
. Jelikož patrně hlavním terčem posměchu, s nímž víra biblických svědků zápasila, bylo právě spoléhání na Hospodina a dodržování jeho pravidel, obsahují tyto prorocké hrozby krutou ironii: Hospodin takto dá za pravdu posměvačům proti svému nevěrnému lidu (srov. dále tentýž motiv s jinou terminologií např. v Jr 29,18; Ez 22,4).
Na několika místech SZ je řeč o smíchu Božím: Ž 2,4; 37,13; 59,9; Př 1,26 (smích Moudrosti). Vyjadřuje se tím jeho naprostá svrchovanost nad těmi, kdo si sami osobují velkou moc a sílu.
Posměch provází víru, která se spoléhá na Hospodina často v kontrastu s bezprostřední zkušeností, také v NZ. Posměch je součástí Ježíšova utrpení (řec. empaizó: Mk 10,34 parr.; 15,20.31 parr.; L 23,11.36). Výrazem přesvědčení o definitivní moci smrti je výsměch v příběhu o vzkříšení dcery Jairovy (řec. katageló: Mk 5,40 parr. Mt 9,24; L 8,53). S posměchem se setkává hned na svém počástku také působení Ježíšových svědků (Sk 2,13). Žd 6,6 prohlašuje odpadnutí od víry za posměch (řec. paradeigmatizó) Kristovu kříži. Jako posměvači (řec. empaiktai) jsou v Jd 1,18 a 2Pt 3,3 označeni ti, kdo odporují křesťanské životní praxi, případně zpochybňují křesťanskou víru s poukazem na realitu světa, která se ani po Kristově zmrtvýchvstání nijak viditelně nezměnila. V. t. smát se.