Makabejský: Porovnání verzí

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
ebs>Moravec
Bez shrnutí editace
 
m (naimportována 1 revize)
 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 28. 3. 2023, 12:20

heslo: makabejský

autor: Sláma Petr    
       
předcházející heslo: Makabejské knihy        
následující heslo: Makeda

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
přízvisko vojevůdce Judy, syna Matatijášova, který stál po smrti svého otce r. 166 př. n. l. v čele židovského povstání proti helénizačním snahám Seleukovce Antiocha IV. Epifana a jeho jeruzalémských spojenců. Význam přízviska M. je patrně odvozen z aramejského slova maqaba', kladivo. Označení M. se někdy nepřesně (viz 1Ma 2,1-5) vztahuje také na Judovy bratry a jejich nástupce, dynastii Hasmoneovců, která se povstáním na více než sto let dostane v Jeruzalémě k moci. O počátcích této kněžské rodiny, o životě a bojích otce Matatijáše z Modeín i jeho synů, vyprávějí Makabejské knihy, které jsou součástí kánonu LXX (Septuaginta). Ačkoli dynastie nepatří k velekněžskému rodu údajných potomků Sádokových, je Judův bratr Jónatan seleukovským uzurpátorem Alexandrem Balou jmenován r. 152 jeruzalémským veleknězem. Dalšímu bratru, Šimonovi, je velekněžská funkce dědičně potvrzena na shromážděním lidu v Jeruzalémě v r. 140 př. n. l. Život Judy M. líčí souvisle 1Ma 3,1-9. Juda M. zde odráží tažení vedená vojevůdci Apollóniem a Sérónem. Po modlitebním a kajícím shromáždění v Mispě (kap. 3) se u Emauz utká s početně silnějším vojskem Gorgiásovým a porazí je, rok na to přemůže podobně šiky seleukovského místodržícího Lýsiáse. Stojí v čele očisty a nového zasvěcení chrámu (kap. 4), pokračuje ve výbojích proti Edómcům, obyvatelům Gileádu a Galileje (kap. 5). Obléhání Jeruzaléma, vedené samotným Antiochem V. a používajícím také slony, je přerušeno mocenským zápasem na seleukovském dvoře (kap. 6). Juda a jeho vojska odrazí také invazi Níkánorovu (kap.7) a na dálku uzavírají spojenectví s Římany (kap. 8). Při opakovaném tažení helénistů, vedených Bakchídem a velekněžským uchazečem Alkimem (pořečtěle z Eljakím) Juda v boji hyne (kap. 9).