Kůl posvátný: Porovnání verzí

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
ebs>Moravec
Bez shrnutí editace
 
m (naimportována 1 revize)
 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 28. 3. 2023, 12:20

heslo: kůl posvátný

autor: Černohous Josef    
       
předcházející heslo: kukačka        
následující heslo: kulhat, kulhavý

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. 'ašérá. Dřevěný kultický symbol bohyně Ašéry (ugar. atirat). Nejstarší doklady jména bohyně jsou v sumerštině a pocházejí z Chammurabiho doby. Jméno je později doloženo v mnoha semitských jazycích. V Ugaritu byla Ašéra asi chotí Elovou, pro což ale chybí přímé doklady. Slovo 'ašérá se ve SZ někdy vyskytuje s určitým členem a plurál má maskulinní i femininní verzi. Singulár může označovat jméno bohyně i posvátný kůl, plurál značí posvátný kůl; nicméně přesné rozlišování mezi bohyní a kultickým předmětem není vždy možné. K vlastnímu jménu poukazují slovní spojení jako ohavný obraz, hebr. miflecet, pro Ašéru (1Kr 15,13; 2Pa 15,16), 400 proroků Ašéry (1Kr 18,19), tesaná socha, hebr. pesel, Ašéry (2Kr 21,7), ap. Význam posvátný kůl je častější a pojí se se slovesy řezat, dělat, stavět, vztyčovat, pálit, aj. Kůlem byl asi osekaný kmen, který měl připomínat strom. Proto LXX překládá nepřesně řec. alsos, háj. Mišna chápe kůl jako živý strom, který byl uctíván, ale tato interpretace nepřipadá historicky v úvahu. Posvátné kůly byly ve starověku spolu s posvátnými sloupy (hebr. maccévá) a oltáři standardní výbavou izraelských lokálních svatyní. Nejdůležitějším pramenem pro ašéru je deuteronomistické dějepravné dílo, jehož teologickým zájmem je monolatrické uctívání Hospodina (JHWH) a kultická čistota; posvátný kůl symbolizuje odpadlictví. Je možné, že averze vůči ašéře vznikla v deuteronomistické škole, protože se příliš nevyskytuje u proroků a zcela chybí u Ozeáše. Podle deuteronomistického dějepravného díla kůly dočasně odstranili Gedeón, Ása, Chizkijáš a Jóšijáš. Nápisy z Chirbet el-Qom a Kuntilet Ajrud obsahují sousloví JHWH a jeho ašéra. Vlastní jméno bohyně nemůže mít přivlastňovací sufix. Ve SZ jsou ale gramatická pravidla v tomto kontextu užívána volně a proto jednoznačný závěr, zda se zde jedná o jméno bohyně, není možný.