Kůl posvátný
heslo: kůl posvátný
autor: Černohous Josef
předcházející heslo: kukačka
následující heslo: kulhat, kulhavý
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. 'ašérá. Dřevěný kultický symbol bohyně Ašéry (ugar. atirat). Nejstarší doklady jména bohyně jsou v sumerštině a pocházejí z Chammurabiho doby. Jméno je později doloženo v mnoha semitských jazycích. V Ugaritu byla Ašéra asi chotí Elovou, pro což ale chybí přímé doklady. Slovo 'ašérá se ve SZ někdy vyskytuje s určitým členem a plurál má maskulinní i femininní verzi. Singulár může označovat jméno bohyně i posvátný kůl, plurál značí posvátný kůl; nicméně přesné rozlišování mezi bohyní a kultickým předmětem není vždy možné. K vlastnímu jménu poukazují slovní spojení jako ohavný obraz
, hebr. miflecet, pro Ašéru (1Kr 15,13; 2Pa 15,16), 400 proroků Ašéry (1Kr 18,19), tesaná socha
, hebr. pesel, Ašéry (2Kr 21,7), ap. Význam posvátný kůl je častější a pojí se se slovesy řezat
, dělat
, stavět
, vztyčovat
, pálit
, aj. Kůlem byl asi osekaný kmen, který měl připomínat strom. Proto LXX překládá nepřesně řec. alsos, háj. Mišna chápe kůl jako živý strom, který byl uctíván, ale tato interpretace nepřipadá historicky v úvahu. Posvátné kůly byly ve starověku spolu s posvátnými sloupy (hebr. maccévá) a oltáři standardní výbavou izraelských lokálních svatyní. Nejdůležitějším pramenem pro ašéru
je deuteronomistické dějepravné dílo, jehož teologickým zájmem je monolatrické uctívání Hospodina (JHWH) a kultická čistota; posvátný kůl symbolizuje odpadlictví. Je možné, že averze vůči ašéře
vznikla v deuteronomistické škole, protože se příliš nevyskytuje u proroků a zcela chybí u Ozeáše. Podle deuteronomistického dějepravného díla kůly dočasně odstranili Gedeón, Ása, Chizkijáš a Jóšijáš. Nápisy z Chirbet el-Qom a Kuntilet Ajrud obsahují sousloví JHWH a jeho ašéra
. Vlastní jméno bohyně nemůže mít přivlastňovací sufix. Ve SZ jsou ale gramatická pravidla v tomto kontextu užívána volně a proto jednoznačný závěr, zda se zde jedná o jméno bohyně, není možný.