Věrnost, věrný
heslo: věrnost, věrný
autor: Pokorný Petr
předcházející odkazové heslo: verbální inspirace
předcházející heslo: vepř
následující heslo: věrolomný
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
opak pochybování a nespolehlivosti: hebr. deriváty kořene '-m-n, zejm. 'emet, 'emúná, řec. pistó (pistis, v LXX i alétheia), v SZ také chásíd, řec. hosios (zejm. v žalmech, např. 85,9) : viz i víra, pravda. Víra není jen přídavné jméno vyjadřující morální vlastnost, ale především spolehlivost a pevnost (pravda) vztahů danou již Božím stvořitelským činem (skutek), odolávající náporu hříchu a otvírající naději na dovršení Božího dobrého záměru s lidmi spasením (1K 1,8n: soteriologie, království Boží). V hebr. se v této souvislosti užívají především termíny odvozené od kořene '-m-n.
Oporou v. lidské je proto věrnost Boží: Iz 25,1 (Hospodine...tvé odvěké úradky jsou věčná pravda
– hebr. 'emúná 'ómen) Ž 31,6 (hebr. 'emet, řec. alétheia), Ř 3,3 (řec. pistis), sr. Ž 18,26: Ty věrnému osvědčuješ svou věrnost
(hebr. chásíd, řec. /LXX/ hosios).
To je pro lidi oporou v jejich práci i v utrpení (1Pt 4,19). Boží věrnost kontrastuje často s nevěrností jeho lidu. Ta je zavrženíhodná právě proto, že je bez výmluvy, člověk totiž může najít oporu ve věrném Bohu (Oz 4,1; 12,1; Ž 78,8.37; Ř 3,3), který ne zapomíná na své sliby (památka).
Vzorem spolehnutí na Boží věrnost je proto v NZ Ježíš sám (svědek věrný a pravý
– Zj 1,5) a vzájemný vztah mezi Bohem (Otcem) a Ježíšem (Žd 2,1; 3,2), Ježíš dotvrdil platnost Božích zaslíbení, jeho věrnost neobsahuje ano
a ne
, ale jen ano
k Božím zaslíbením : 2K 1,18-22. Nejde tu tedy jen o jednoznačnost Ježíšova svědectví a díla, ale o jeho pevnost, spolehlivost, zakotvenost, protože jde o jednoznačné stvrzení v. Boží. Bůh ji prokázal tím, že Ježíše vzkřísil z mrtvých (Sk 13,34 aj.). Odtud lze nazvat věrností i slovo evangelia: Věrohodné (pistos) je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky
– 1Tm 1,15, sr. 2Tm 2,11; Tt 3,7-8.
Pokud jde o lidi znamená věrný tolik co spolehlivý
, a to i ve vztazích nižšího stupně, nežli je spolehlivost Božích zaslíbení (např. 1S 22,14; Př 13,17; Ga 5,22 – věrnost jako jeden z darů Ducha), jindy je v. totéž co věřící – označení (pravého) křesťana: Zj 17,14.