Vinice

heslo: vinice

autor: Roskovec Jan    
       
předcházející heslo: vinař        
následující heslo: víno

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. kerem, řec. ampelón, někdy v tomto význ. užíván i výraz pro vinnou révu: hebr. gefen, řec. ampelos; místo, větš. zvlášť upravené, k pěstování vinné révy. Ta patřila vedle obilí a některých druhů ovoce (zejm. oliv a fíků) k hlavním zemědělským plodinám Palestiny a v. jsou často uváděny ve dvojici s poli (Ex 22,4; Lv 19,9n; Nu 16,14; 20,17; 21,22; 1Sa 22,7; Neh 5,3-6; Jb 24,6; Ž 107,37; Př 24,30; 31,16; Jr 35,7.9; 39,10) či (olivovými) sady (Ex 23,11; Dt, 6,11; Joz 24,13; 2Kr 5,26; Neh 9,25) jako opis celku toho, co lidé pěstují ke své obživě (trojice všech výrazů: Dt 24,19-21; Sd 15,5; 1S 8,14; Neh 5,11; s fíky: Ž 105,33). Poukaz na v. může být součástí charakteristiky země poskytující dobré zaopatření pro lidský život (tak v řeči posla asyrského krále při obléhání Jeruzaléma: 2Kr 18,32 par. Iz 36,11), v tomto smyslu se v. objevuje jak v obrazech zkázy (Dt 28,30.39; Sof 1,13; srov. i 1K 9,7), tak v obrazech naděje obnovy (Iz 65,21; Jr 31,5; 32,15; Ez 28,26; Oz 2,17; Am 9,14). Viz též víno.

1. O konkrétních postupech palestinského vinařství a podobě vinic v biblických dobách nejsou podrobné zprávy, ale pravděpodobně se příliš nelišily od dnešní doby. V. se zakládaly na slunečných svazích, bývaly ohrazeny zídkami či ploty na ochranu proti škůdcům a zlodějům, stavěly se na nich provizorní příbytky pro vinaře, případně hlídače (takže v. bylo možno využít i jako úkryt: Sd 21,20n), sklizená úroda se v lisech zpracovávala na místě (Nu 22,24; Iz 1,8; 5,1-2; Mk 12,1), jako opora pro popínavou révu byly zřejmě někdy využívány stromy (to může být konkrétním pozadím výroku 1Kr 5,5; Mi 4,4).

Vinařství bylo v Palestině díky příznivému klimatu značně rozšířeno. Povědomí o jeho dávném původu naznačuje i kniha Gn, která jej spojuje s Noem, a řadí jej tak do pradějin (Gn 9,20-27). V příběhu o Nábotovi (1Kr 21) je právě v. dědičným podílem, dílem země darované Hospodinem, kterého se Nábot odmítá vzdát.

2. Při značném rozšíření vinařství v Palestině není divu, že réva a v. se v Bibli vyskytují také v přenesených, symbolických významech. Ty jsou převážně odvozovány od dvou skutečností: víno jakožto alkoholický, opojný nápoj je obecně spojováno s radostí a veselím a réva je plodina poměrně náročná na péči. První význam je výrazně přítomen v Pís, kde je v. prostředím milostných scén (Pís 1,6.14; 2,15; 8,11n; srov. též Sd 9,27; Iz 16,10 a v kontrastu Am 5,17). Druhý se uplatňuje v užití v. jako obrazu pro Izrael, lid, který si Hospodin vypěstoval a stále o něj pečuje (Jr 2,21; 6,9; 12,10; Oz 10,1; Iz 27,2; Ez 15,6). Převládá tu vyčítavá hořkost: lid Boží péči neopětuje a nepřináší očekávané plody – obraz vinice je obvykle spojen s vyhlášením Božího soudu.

Tento motiv je nejvýrazněji rozveden v prorockém podobenství, písni o v-i, resp. o zklamání a smutku jejího tvůrce a majitele (Iz 5,1-7): vzdor vší péči a zcela v rozporu se zákonitostmi pěstitelství nese ušlechtilá odrůda trpké a k ničemu se nehodící plody. Stejný důraz sleduje v NZ Ježíšovo podobenství o zlých vinařích (Mk 12,1-12 par. Mt 21,33-46; Lk 20,9-19), v němž ovšem selhání není přičítáno v-i samotné, nýbrž těm, kdo o ni měli v zastoupení jejího majitele pečovat. Namáhavost práce na v. je pozadím dalších dvou podobenství ze zvláštní látky Mt: o dělnících na v. (Mt 20,1-16) a o dvou synech (Mt 21,28-32). Jako protipól izajášovské písně o v-i je patrně míněna Ježíšova obrazná řeč o vinném kmeni a ratolestech v J 15,1-11.