Všemohoucí

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: všemohoucí

autor: Balabán Milan    
       
předcházející heslo: Všemocný        
následující heslo: všenáprava

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
tímto termínem je v překladech převáděn hebr. termín šaddaj, resp. řec. pantokratór a řec. pantodynamos (viz Všemocný). Týká se buď přímo Boha (Gn 17,1; Zj 4,8 aj.), nebo jeho jednání (Boží ruka Mdr 11,17), jeho slova (Mdr 18,15) a pod.

Žádný člověk ani anděl ani jakýkoli duch není všemohoucí. Podle Žalmů, knihy Kazatel i spisů prorockých je člověk pomíjivý a smrtelný a je přirovnáván k trávě nebo mlžnému oparu (Ž 90,3-12; Iz 40,6n; Kaz 1,2 aj.). Všemohoucí nebyli ani králové. Ezechiel útočí na vzpupné velikáštví tyrského krále, který si myslel: Jsem Bůh, sedím na božském trůnu... (Ez 28,2). Tomuto božanovi je výstražně oznámeno: Jsi člověk, a ne Bůh... (28,9) a pohodím tě na zem jako popel (28,18). To platilo i o králích izraelských, výstražným příkladem je král Saul (1S 15 – zavržení Saula). Synové bohů beroucí si za manželky lidské dcery jsou výhružně zesměšněni (Gn 6,1-4). I Gilgameš babylónského eposu se musel přesvědčit, že je smrtelný. Křesťané odmítali uznat domnělou božskost římských císařů, za svého Pána vyznávali pouze Ježíše. Všemohoucí je jedině Bůh Izraele a Otec Ježíše Krista. Viz Všemocný.