Svatba

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: svatba

autor: Sláma Petr    
       
předcházející heslo: svár        
následující heslo: svaté války

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. mišté, hostina spojená s pitím vína, nebo (jen Pís 3,11) chatunná, řec. nymfón, BKr: svadba.

1. Právní úkon, společný většině starověkých i pozdějších kultur, kterým muž a žena vstupují do manželství. Tradičně se tak dělo po předchozích zásnubách (zasnoubit se). S. obvykle uzavírají rodina nevěsty s ženichem, příp. jeho rodinou. Mezi zásnubami a svatbou žili budoucí manželé buď u svých rodičů nebo u rodičů nevěsty, po svatbě se žena stávala součástí ženichovy rodiny. Ženichova strana platila u příležitosti s. rodině nevěsty (Jákob v Gn 29,18; Šekem Gn 34,4, Samson Sd 14,3), rodiče nevěsty vkládali u příležitosti s. do manželství věno (Gn 31,15n; 1Kr 9,16). Samotnou s. ve starověku obvykle vystrojoval ženich (viz Sd 14,10). (Novomanžel nechodil jeden rok do bojů Dt 24,5.)

2. Oslava s. trvala v biblických poměrech nejméně týden (Gn 29,27; Sd 14,1; Tób 11,19). Nevěsta byla přitom vedena ze svého domova do domu ženichova, kde byla přichystána hostina (Mt 25,1nn). Ženich by ozdoben zvláštním turbanem či čelenkou – korunou (Iz 61,10; Pís 3,10). Nevěsta byla přivedena zahalená (Gn 29,23-25). Nejvýznamnější svatební host, přítel ženicha, stál při něm (J 3,29). Odmítnout pozvání na svatbu, bylo urážkou svatebčanů (Mt 22,1nn).

3. Ježíš své působení chápe jako předehru nového věku a přirovnává ho ke s. (Mk 2,19 par.) a kniha Zjevení (Zj 19,4-22,5) podává obraz nového věku jako svatby církve s Kristem – Beránkem. Podobný obraz známe již z Ef 5,25-32, tam však je kladen důraz na cestu Ježíše Krista jako ženicha k nevěstě dolů na zem (inkarnace, tj. jako vědomé snížení a sebeobětování.

V. t. rodina; manželství.